Žádné události v této kategorii
Julia Ulehla & Aram Bajakian, Horňácká muzika Petra Mičky
Hudební dialog dvou různých přístupů k interpretaci odkazu moravské lidové kultury.
Julia Ulehla & Aram Bajakian
Duo tvoří kytarista arménského původu Aram Bajakian (Lou Reed, John Zorn, Diana Krall) a vokalistka Julia Úlehla. Jejich společná deska Dálava vychází z transkripcí moravské lidové hudby které vytvořil pradědeček Julie Úlehly, význámný biolog a etnomuzikolog Dr. Vladimír Úlehla, které v neortodoxním zpracování zasazují do kontextu současné jazzové hudby.
https://vltava.rozhlas.cz/aram-bajakian-a-julia-ulehla-dalava-5062446
http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/julia-ulehla-straznicke-pisnicky-v-newyorskem-havu.html
Horňácká muzika Petra Mičky
Hudební projev a repertoár kapely vychází především z tradice hudební kultury Horňácka a navazuje na ni v co možná nejpravdivější podobě. Mimo tradičních folklorních a folkloristických příležitostí se muzika účastní nejrůznějších hudebních projektů a spolupráce mimo klasické folklorní spektrum.
Turismus! (Tonci Gacina, Chorvatsko, 2016, 52‘)
Na Jadranu je zase léto! Tisíce turistů zaplavují už tak přeplněná města na pobřeží a vypadá to, že si užívají moře, kruté vedro, zábavu a jídlo.
Turismus je vlajkovou lodí chorvatské ekonomiky. Obyvatelé Jadranu jsou tak nuceni strávit každé léto ve společnosti tisíců turistů. Tato situace možná přináší mnoho pracovních příležitostí, ale mnoho soukromých domů zároveň přetváří na hotely a kdo, řekněme si upřímně, rád pracuje v pohostinství? Nejednoznačný vztah domorodců k turistům vyvolává zásadní otázku – jaké služby jsou jim vlastně nabízeny?
Show! (Bohdan Bláhovec, Česko, 2013, 65‘)
Překvapivě intimní portrét podnikatelského snu s obludnými konturami. Dívčí kapela 5Angels ušla za pět let pod vedením otce jedné ze zpěvaček cestu až k branám popové slávy. Není však dlážděna jen céčky Michala Davida, ale i umanutostí muže, který ztrácí pojem o tom, kde končí role manažera a začíná ta rodičovská. Dojatý Karel Gott, pětice holčičích andílků a jeden naspeedovaný tatínek, kvůli němuž roztává předvánoční atmosféra v zákulisí stejně rychle, jako musí zmizet tuk z bříška. „Zpěvačka nesmí být sádelnice!“
Spotřebujte do (Kieran Kolle, Norsko, 2017, 54‘)
Jedí jen jídlo, které jiní vyhodili! – 3000 km na kole, aby upozornili na problém plýtvání potravinami.
Plýtvání jídlem je v bohatém Norsku obrovským problémem bez jasného řešení. Skupina mladíků se rozhodla upozornit na tento problém, dostat ho do politických diskusí a zapříčinit změnu ve společnosti. Plánují cyklistickou túru ze severu Norska až na úplný jih, která je dlouhá 3 000 km a zabere jim 5 týdnů. Na cestě vydají spoustu energie a potřebují tak jíst velmi výživně, což se zdánlivě neslučuje s jejich jediným a zásadním pravidlem – jíst jen jídlo, které ostatní považují za odpad. Po cestě ale potkávají lidi, kteří jim s ochotou pomáhají, protože mají plýtvání jídlem dost. Prošlé jídlo je dobrota!
Mých posledních 150 000 cigaret (Ivo Bystřičan, Česko, 2013, 52‘)
Film Mých posledních 150 000 cigaret přibližuje politické a tržní pozadí nejrozšířenější závislosti v Česku i na světě. Autor filmu se v rámci své roční odvykací kúry vydává do sídel tabákových korporací a za politiky, aby státem tolerovanou drogu prozkoumal z hlediska byznysu, který přináší a strategií korporací, jak šířit tabákovou závislost. Formou dokumentárního infotainmentu přináší souvislosti, kterým se tabákový průmysl a politici vyhýbají. Na pozadí osobního příběhu režiséra film zhmotňuje začarovaný kruh obchodu s lidskou slabostí.
https://www.csfd.cz/film/351213-mych-poslednich-150-000-cigaret/prehled/
Normální autistický film (Miroslav Janek, Česko, 2016, 88‘)
Poddejme se chaosu okolního světa a přehlťme své smysly! V takovém stavu lze totiž autismu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení.
Upřímný, přemýšlivý Lukáš má osobitý smysl pro humor, miluje film a píše vlastní scénáře. Klavírní virtuos Denis dokáže zahrát náročné skladby vážné hudby, je nesmírně inteligentní a sečtělý. Malého prince zbožňuje natolik, že se k němu neustále vrací. Majda zase ráda rapuje, a jelikož se ničeho neostýchá, okolní svět ve svých textech obnažuje s odzbrojující přesností. Marjamka dokáže vyprávět dlouhé příběhy v angličtině, její neúnavný bráška Ahmed je zase neobyčejně přátelský. Pět obdivuhodných dětí, jež společnost shodně opatřila nelichotivou nálepkou „autista“. Přední český dokumentarista s unikátním autorským viděním nás však nabádá, abychom fenomén autismu navždy přestali vnímat jako lékařskou diagnózu a pokusili se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a přehlížet absurdity modernity, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid?
https://www.csfd.cz/film/440580-normalni-autisticky-film/prehled/
Král železa a smíchu Franta Kocourek (Jiří Vondrák, Česko, 2017, 52‘)
Známý brněnský silák Franta Kocourek byl osobnost vskutku renesanční: nejenže dokázal přetrhnout balíček karet, překousnout pětikorunu, ze železné tyče vytvarovat kolibříka či nechat se přejet autem, ale skládal též básničky, hrál v divadle, zpíval a tančil ve folklorním souboru. Měl stovky přátel, kteří nezapomněli ani po jeho nenadálé a předčasné smrti. Franta Kocourek patřil do brněnské bohémy 60. – 90. let. Jako člen Divadla Na provázku účinkoval v mnoha legendárních představeních (Commedia del arte aj.), jako silák potom v mnoha filmech (Balada pro banditu aj.). Proslulá byla jeho přátelská povaha i mnohdy absurdní historky, jichž býval iniciátorem a na jejichž základě si část diváků dodnes myslí, že jde o fiktivní postavu z vyprávění herce Miroslava Donutila, který nám osobnost Franty Kocourka v dokumentu představuje. Miroslava Donutila pojilo s Frantou Kocourkem pracovní a soukromé kamarádství, společně byli aktéry mnohých happeningů. Kulantní mluvou v podobě argotu hantecu je zde představena osobnost siláka a baviče davů, který si v období své slávy podmanil takřka celou Evropu.
https://www.csfd.cz/film/502610-kral-zeleza-a-smichu-franta-kocourek/prehled/
Královna ticha (Agnieszka Zwiefka, Polsko, 2014, 80‘)
Dokumentární příběh hluché dívky z ilegální romské osady v Polsku. Cesta do světa hudby, tance a fantazie.
Hluchá dívka z ilegální Romské osady utíká před krutou realitou do světa plného rytmů, tance a imaginace. Desetiletá Denisa je vyděděncem hned z několika důvodů. Je ilegálním obyvatelem cikánského tábora v Polsku, ženou v patriarchální cikánské společnosti a především proto, že nemluví, ale nikdo ji ještě nediagnostikoval jako neslyšící. Dokonce i děti z osady na ni pokřikují “ta hloupá”. Nemůžou být ale dál od pravdy, Denisa si jednoduše žije ve vlastním světě. Ve světě plném hudby a tance. Od té doby, co v nedaleké popelnici našla krabici s bollywoodskými DVD, chce tančit, oblékat se jako ty krásné ženy ve filmech a pokouší se zrekonstruovat filmové tance s ostatními dětmi z osady. Denisa se tak snaží přežít extrémní chudobu, agresivní útoky lidí žijících kolem tábora a hrozbu vyhoštění. Tanec ji umožňuje být kým chce, třeba královnou, a vyjádřit, co nemůže říct – radost, smutek i strach.
Slovácká suita (Jiří Šindar, Česko, 2015, 52‘)
Slovácká suita op. 32 (1903) je jednou z nejpopulárnějších skladeb české hudby, obraz okouzlení Vítězslava Nováka malebným, ale zároveň rázovitým krajem moravského Slovácka, regionu Horňácka. V pěti obrazech zachytil život zdejších lidí na přelomu 19. a 20. století. Symfonie, vycházející z impresionistického pojetí, přitom reflektovala tehdejší tendence nového pohledu na uchovávání a rozvoj lidové tvorby. Filmově byla Slovácká suita poprvé zpracována v roce 1966 režisérem Kubou Jurečkem. A právě černobílé, lehce patetické zpracování v prostředí Horňácké krajiny, nabízí pohled na vyznávané hodnoty zdejších obyvatel, kupodivu neměnící se příliš ani v realitě počátku III. tisíciletí. I přes stoleté rozdíly a změny moravského venkova lze totiž v mnoha momentech (především vztah k víře a lidovému umění a z toho plynoucí vztah člověka k člověku) najít společné tóny Novákovy hudby se současným životem, jeho. V režii Jiřího Šindara vznikl snímek s obrazovou koláží a se vzpomínkami pamětníků, kde Novákovo impresionistické pojetí dostává v dnešních pohledech přece jen novou dimenzi. Účinkují: Hodonínský symfonický orchestr, Iva Bittová, Dušan Holý, Musica Folklorica, Cimbálová muzika Petra Mičky, kapela Lesní zvěř a další.
Kainovy děti (Marcell Gerő, Maďarsko/Francie, 2014, 104‘)
Tři muži – tři vraždy – budoucnost – realita!
Tři muži. Když byli ještě dětmi, spáchali vraždu. Celé dětství a dospívání strávili v nejdrsnějším vězení komunistického Maďarska. Tam byly i poprvé zachyceni na kameru, jak přiznávají své zločiny, podrobně je popisují a zároveň se svěřují se svými plány do budoucna. Po třiceti letech se je režisér znovu vydal hledat a odhaluje tajemství a Maďarsko, jak ho ještě neznal. Osud, hříchy a odkaz očima Kainových dětí.
