Žádné události v této kategorii
Florian Tilzer: Andersreich | Říše jinakosti – Poetické písně
Hráč na klavír a zpěvák Florian Tilzer se narodil v tyrolských horách, odkud v 90. letech odešel a usadil se v českých nížinách – aby se učil. Vyzkoušel toho tady mnoho, věnoval se různorodým činnostem, které vždy měly něco do činění s kulturou, uměním nebo jazykem, a znovuobjevil svou lásku k hudební tvorbě. Vedle hry na klavír a zpěvu si hraje se zvuky vody, skládá a improvizuje – sám nebo spolu s jinými umělci různých žánrů.
Jeho nový sólový program s názvem „Andersreich | Říše jinakosti“ se skládá z poetických písní, které vznikly jak v jeho rodinném kraji, kam se čas od času vrací, tak v kraji, kde žije dnes.
Říše jinakosti – malá říše, která už větší být nemůže. V ní a z ní pramení řeka, která se široce košatí krajinami duše. Na cestách podél těchto toků potkávám ty, kteří mi zazpívají a tím mi ukazují cestu. Dovolují mi, abych se na této tvorbě podílel. Ochutnávám z jejího nápoje, putuji dál sny a životními prostory a poznávám sám sebe cize, v zemi, která ve všedním dni vykukuje zpod kořenů stromů a zpoza mraků a upozorňuje na svou všudypřítomnost.
Jazzový festival tématicky zaměřený na jazzovou basu.
PROGRAM:
PÁTEK 29.9.2017
19:00 Cuckoff
20:00 Divergent Connections Orchestra – křest desky
SOBOTA 30.10.2017
17:30 Taras Vološčuk solo
19:00 Alexiandr Yasinski a Petr Tichý (Bělorusko/CZ)
20:30 Cremaschi-Hanousek-Wróblewski
22:00 Miroslav Vitouš, jazzová legenda – premiéra dokumentárního filmu Petra Kaňky
Akce probíhá ve spolupráci s festivalem Uprostřed a Dobrodružství na Jarošce.
Podrobnosti:
Cuckoff
„Za jejich zvukové produkce se realita stává skutečností…“ Tak se o duu Cuckoff zmiňuje německý hudební publicita Adolf Stahl. Dvě entity, ve kterých jejich tuzemský odštěp od L. Kerndla a B. Basikové vznítil plamen touhy po bohorovném pustošení tištěných spojů a tradic západní hudby. Kladou kukaččí vejce do zajetých žánrů a s každou harmonickou změnou a zaúpěním přepálených rezistorů vytlačují z útulných hnízd další pomyslné vejce na neúprosně tvrdý městský beton. Kombinace ambientní elektro zvukomalby, tepajícího rytmu a prolínání žánrově zdánlivě neslučitelných poloh – vše v reálném čase – to je Cuckoff.
Divergent Connections Orchestra
Orchestr pro řízené improvizace vznikl v roce 2014. V jeho řadách se objevují zkušení jazzmani, klasičtí virtuózové i hudební experimentátoři, všichni spojeni touhou objevovat a tvořit také mimo zavedené rámce. Hudba vzniká na základě improvizačních dovedností hráčů a netradičních dirigentských gest, jimiž umělecký vedoucí Pavel Zlámal iniciuje, řídí či jen ovlivňuje hudební tok. Technická a myšlenková výbava členů kapely umožňuje kromě nekompromisních zvukových experimentů také využívání stylových klišé v čerstvých, neokoralých souvislostech. To vše ve vzájemné spontánní interakci mezi hráči i dirigentem.
Balancování na hraně nejistoty a překvapení nechává vzpomenout jména jako např. Frank Zappa, Barry Guy, Walter Thomson, John Zorn, Butch Morris, Evan Parker, Sun Ra Arkestra a další.
Taras Vološčuk Taras Vološčuk vyrostl mezi dvěma světy. První je svět klasické hudby se silným vztahem k ruským a ukrajinským kulturním kořenům – studoval hru na housle v Kyjevě. V průběhu této doby zároveň čím dál tím více inklinoval ke stylům jako Jazzu, Blues, Latinsko-americké hudbě, evropskému a americkému folklóru a folklóru obecně.
Jeho způsob hry a přístup ke hře na kontrabas obecně je zcela ojedinělý. Alexiandr Yasinski a Petr Tichý (Bělorusko/CZ) Běloruský akordeonista a skladatel Alexiandr Yasinski a kávou inspirovaný kontrabasista Petr Tichý se věnují společným improvizacím od roku 2013. Spoluvytvářeli mimo jiné také například hudbu k Obřím loutkám španělské divadelní skupiny Carros De Foc v Plzni 2015 s Ridinou Ahmedovou, se kterou Petr nedávno vydal kritiky uznávané album HLASkontraBAS. Lze tedy očekávat hudbu pohádkově hororovou. Cremaschi-Hanousek-Wróblewski mimořádné spojení tří osobností, které spojuje chuť tvořit v přítomném čase
George Cremaschi- americký hudebník, žijící v Praze se kromě hry na kontrabas zabývá elektronikou, multimediálními kolaboracemi, například hodně spolupracuje s tanečníky a různými performance. Patří mezi důležité postavy české improvizační scény, je jeden ze zakladatelů Pražského Improvizačního Orchestru.
Michal Wróblewski- skladatel a saxofonista, pohybující se mezi českou a norskou scénou. Vede několik těles: E Converso, Kiap, Janoušek-Wróblewski Quartet, Swomp, Michal Wróblewski Ensemble nebo NKW. Se svými projekty vystupuje po celé Evropě i mimo ní.
Radim Hanousek- saxofonista, aktuálně se věnuje kvartetu NOCZ norského trumpetisty Didrika Ingvaldsena, vlastnímu autorskému projektu Dust in the Groove, soudobé vážné hudbě,
spolupracuje s Filharmonií Brno. Miroslav Vitouš, jazzová legenda – premiéra dokumentárního filmu Petra Kaňky Miroslav Vitouš
(narodil se 6. 12. 1947 – v roce 2017 mu bude 70 let)
Patří mezi nejlepší a nejoceňovanější kontrabasisty světa, prosadil se také jako výrazný skladatel. Na začátku kariéry se rozhodoval mezi osudem vrcholového sportovce (plavce) a hudebníka.
Propojil českou muzikalitu (kontrabasovou školu Františka Pošty) se světovým jazzem. Jeho píseň My One and Only Love z alba Now He sings, Now He Sobs (1968) dostala v roce 1999 Grammy Hall of Fame Award a řadí se mezi proslulé jazzové standardy.
Miroslav je introvertní umělec s životním osudem bohatým na dramatické zvraty. Od šesti let hrál na housle, na klavír a ve čtrnácti letech začal hrát na kontrabas.Vyrostl v rodině hudebníka a během studií na pražské konzervatoři založil v roce 1961 se spolužáky Junior trio (s Janem Hammerem a bratrem Alanem), které se rozpadlo po roce 1965, když Miroslav s Janem odešli do USA.
Miroslavova hudební kariéra byla v USA strmá – spolupracoval v Milesem Davisem, Herbiem Mannem, Johnem McLaughlinem, Billy Cobhamem a dalšími osobnostmi jako byl Blue Mitchell, Lee Morgan…
Úděl jazzmana není rolí pro každého – žije v obrovské konkurenci přinášející stresy, fyzické, i rasově motivované konflikty, obdiv žen, alkohol a drogy. Vším Miroslav prošel a může o životě jazzmana na světovém pódiu jedinečně svědčit.
V roce 1970 založil s Joe Zawinulem a Waynem Shorterem Weather Report, kultovní jazzovou skupinu, jež změnila styl jazzu (fusion) a inspirovala další osobnosti k osobitým syntésám klasického jazzu, funky, rocku a klasické hudby. Rozchod zakladatelů kapely s Miroslavem byl konfliktní a představoval pro něho také tajemnou ztrátu zakladatelského certifikátu (akcie).
Po rozchodu Weather Report odjel do Los Angeles a pak do San Francisca, žil určitou dobu bohémským životem, ztrácel postupně sebevědomí, ale nakonec se opět vrátil ke koncertování v klubech New Yorku a na světově proslulých hudebních festivalech.
V roce 1979 se stal ředitelem Jazzového oddělení na konzervatoři v Bostonu. To už byl plně na vlastních nohách (CD Guardians Angels 1978, Miroslav Vitouš Group 1980, Emergence 1985 a další). Domů ho opět pak přivedl projekt „hudební knihovny“, kterou realizoval se členy České filharmonie v Rudolfinu a zajistil si práva k prodeji hudebních programů specializovaných softwarů.
V roce 1987 začal plánovat návrat domů. Jak sám říká, byl to komplikovaný proces obnovy kořenů a vztahů, který vlastně trvá dodnes. Jeho poslední projekty čerpají z celoživotní tvorby a sdružuje na nich hudebníky světového renomé (nahrávky Universal Syncopation I, 2003, Universal Syncopation II, 2007, Remembering Weather Report, 2009). Ke společenským vrcholům koncertní kariéry patří vystoupení pro prezidenta USA v Bílem domě a České republiky na Hradčanech…
Vernisáž výstavy kreseb Pavly Dvorské
Výběr kreseb a grafických listů kreslířky, grafičky a úspěšné vědecké ilustrátorky, která se systematicky věnuje realistické kresbě již od Střední školy uměleckých řemesel a nadále ji rozvíjela i vysokoškolským studiem v Brně a Bratislavě. Přesným zobrazováním přírodních motivů zpřítomňuje zjevenou krásu stvoření.
Od roku 2005 vyučuje výtvarný obor na ZUŠ J. Kvapila.
Věnuje se knižní ilustraci, volné grafice a spolupracuje na tvorbě naučných stezek a výukových materiálů přírodovědných oborů.
Pavla Dvorská roz. Hochmanová
Studium:
Střední škola uměleckých řemesel, Brno, obor: vědecká ilustrace
Fakulta Výtvarných Umění VUT, Brno, obor: kresba a grafika
(ak. mal. James Janíček)
Stáž na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě u ak. mal. Dušana Kallaye, obor ilustrace.
https://www.facebook.com/Pavla-Dvorská-Hochmanová-553960694638019/
Na vernisáži zahraje na housle Ivan Smýkal (klezmer)
Ivan Petlan přečte své verše o Izraeli – Sedmiramenná trika
Výstava potrvá do 22. října 2017.
Kurátor: Jan Karpíšek
Ondřej Landa je spisovatel, hudebník a farmář, žijící soběstačným způsobem života v bývalé pastýřské salaši nedaleko původní české vesnice Šumice, v předkarpatí jižního Rumunska. Zde hospodaří, píše a jako bývalý etnograf a environmentalista studuje místní unikátní přírodu i tradiční českou komunitu. A do toho jednou za čas vycestuje do Čech, do Japonska či jinam, aby uspořádal hudební či přednáškové turné. Přednáší o vnitřní a vnější soběstačnosti, a to většinou v knihovnách, školách, univerzitách i v rozličných alternativních a malých prostorách.
www.offcompany.org
www.duokerlek.com
Koncert brněnského písničkáře Šimona Petáka
Jedna kytara, jeden hlas. Jsem vystudovaný divadelní dramaturg a vyučený kominík. Bluesové, rockové a punkové vlivy v mých písních sjednocuje tradice českého písničkářství. Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní.
https://www.facebook.com/%C5%A0imon-Pet%C3%A1k-250768002021478/
Vernisáž výstavy obrazů Jana Pražana
Výběr vířivých expresivních obrazů s esoterickou atmosférou. Malby Jana Pražana překypují plnou barevností a mapují magický prostor
imaginace.
Jan Pražan *1979
Člen skupiny TUBA
Studium: 2006 – 2012, Ateliér malba II., FaVU VUT v Brně
(2012 – vedoucí ateliéru: MgA. Luděk Rathouský)
(2006 – 2011 – vedoucí ateliéru: prof. Martin Mainer)
2008, stáž, Facultad Bellas Artes, Cuenca, Španělsko
2016, rezidence – Beyond the mist, Meghalaya, India
http://www.janprazan.com/
Výstava potrvá do 22. listopadu 2017.
Kurátor: Jan Karpíšek
Degustace a pražení kávy
Začneme kávovým ÚVODEM…historie kávy, základní rozdělení
kávovníků, pěstování, sklizeň a zpracování. (cca 20-30min)
Potom kávu upražíme teoreticky… druhy pražiček, proces pražení,
stupně pražení, chemické procesy při pražení, míchání směsí
a potom…
potom kávu UPRAŽÍME prakticky (cca 45min)…
…abychom odpoledne zakončili DEGUSTACÍ (cupping) – představení jednotlivých káv, vedení degustace (cca 45min)
Účastníci obdrží podklady (degustační karty, kruh chutí)
Výběr káv:
Brasil Santos
Ethiopia Yrgacheffe
Colombia Supremo Medelin
Robusta – IINDIA Parchment AA scr.18 Kappi Royal
Registrace: 100Kč.
Setkání dvou nestárnoucích legend české literatury, hudby a divadla.
Mirek Kovářík (*15. srpna 1934 Praha) je český divadelník, kulturní publicista a redaktor, herec, moderátor a vysokoškolský pedagog. Jedná se o jednu ze zakladatelských osobností litvínovského Docela malého divadla, které patřilo v 60. letech 20. století mezi významná česká divadla malých forem, dále o neúnavného popularizátora moderní české poezie, výborného recitátora a dlouholetého moderátora hudebního festivalu Porta. Mirek Kovářík je též od roku 1976 autorem a moderátorem klubového pořadu Zelené peří – původně provozovaného v Praze a v Brně –, který pomáhá propagovat a zveřejňovat poezii mladým začínajícím autorům. Od roku 1993 do ledna 2011 existovalo Zelené peří i v rozhlasové verzi na stanici Český rozhlas 2 Praha.
Miloš Štědroň (* 9. února 1942 Brno) je český hudební skladatel, hudební vědec a pedagog. Komponuje orchestrální, komorní a vokální koncertní skladby a hudbu pro lidové nástroje. Pracuje s hudbou starých slohů, které systémově propojuje se soudobým hudebním uměním. Řada skladeb je inspirována lidovou hudbou a v instrumentaci využívá i netradiční nástroje. Jádro muzikologického zájmu Miloše Štědroně představuje hudba 20. století (např. Leoš Janáček) a epoch renesance, manýrismu a baroka. Napsal řadu kritických předmluv k vydáním Janáčkových děl a přes 60 statí a studií o Janáčkovi. Věnuje se i editorské činnosti a rekonstrukci starých děl. Je tvůrcem řady rozhlasových pořadů, televizních scénářů, sleevenotes gramofonových desek a bookletů ke kompaktním diskům. Dlouhodobě spolupracoval s divadlem Husa na provázku. Napsal desítky hudebních doprovodů k činohrám a filmům.
Čtení a zpívání z textů.
Michal Stránský a TyTři (Kateřina Reichová, Markéta Husková, Aneta Podracká Bendová).
Michal Stránský (1966) dosud vydal sbírku Meziokamžiky (vlastním nákladem, 2009) a Na hruškách nebe (Kniha Zlín, 2012), je zastoupen v almanachu Cestou (Weles, 2003) a v několika literárních časopisech (Weles, Proglas, Riječ – v překladu Hasana Zahiroviće). Napsal řadu písňových textů, zejména do divadelních inscenací.
Kousky textů společně s kolegyněmi z tria TyTři zhudebnila Kateřina Reichová, absolventka Konzervatoře Brno v oboru klasický zpěv, studentka prvního ročníku Operní režie na JAMU a autorka i zpěvačka skupiny eLiška (elektro folk).
Silvie Richterová – setkání se známou českou spisovatelkou, bohemistkou a literární publicistkou.
Hudební doprovod: Andrea Szopová a Jonáš Konývka
Sylvie Richterová je česká spisovatelka, profesorka bohemistiky, autorka experimentálních próz, románů, básnických sbírek a literárních esejí. Narodila se a do osmnácti let žila v Brně, od roku 1963 v Praze, kde studovala cizí jazyky na Univerzitě 17. listopadu. Koncem roku 1971 se s manželem a dcerou přestěhovala do Říma, kde studovala bohemistiku. Knihy napsané před rokem 1989 vycházely v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. V roce 1987 se zúčastnila schůzky českých a slovenských spisovatelů z disidentského okruhu na Hrádečku u Václava Havla. Kulturní a duchovní propojování rozdělené Evropy je společným jmenovatelem její univerzitní i autorské práce, v různých rovinách je vyjadřuje celé její dílo. Od devadesátých let žije Sylvie Richterová střídavě v Praze a v Římě. Píše česky, esejistiku také italsky.
Andrea Szopová a Jonáš Konývka
Dva z opačných cípů republiky se setkali na divadelní fakultě v Brně, aby zjistili, že kromě divadla mají také společnou zálibu v jazzu. V Ponavě zahrají více i méně zelené jazzové evergreeny.
