Jitka Chrištofová (narozena 3. 10. 1977 v Praze)
Série kreseb z poslední doby
Text autorky:
Když jsem začala vybírat věci na výstavu, vyndávala je z desek, řadila vedle sebe a do různých skupinek, přemýšlela jsem o názvu a o čem by to vlastně mělo být. Pořád se mi vybavovaly fotky z googlu, jak jsem si prohlížela interiér, abych si udělala nějakou představu prostoru pro výstavu. Byly tam i fotky jídel, dortíků, toustíků, kelímků s pivem. Když jsem tak probírala kresby a myslela na to jídlo a pití, najednou se mi to spojilo všechno dohromady. Začala jsem vybírat věci, které se k jídlu a pití tak nějak hodí nebo s ním souvisí. Moje hlavní téma krajiny nebo přírody je o propojení věcí a souvislostí, to, co v ní hledám nebo chci vidět, je příbuznost se mnou nebo s kterýmkoliv člověkem. Je to i o koloběhu, přijímání tekutin, potravy, energie. Látek potřebných k životu, o jejich přeměně i vylučování, prostě o spojení všeho se vším.
Studium:
1998-2005 Akademie výtvarných umění, atelier grafiky II. Vladimíra Kokolii
1992-1996 Střední průmyslová škola keramická v Bechyni, výtvarné zpracování keramiky a porcelánu
Ocenění:
Grafika roku 2007, nominace v kategorii hlubotisk
Čestné uznání na 5. mezinárodním trienále grafiky Praha 2007
Grafika roku 2005, čestné uznání v kategorii hlubotisk
1. místo v soutěži Perspektivy pro grafiky do 30 let
Grafika roku 2000, cena starosty Prahy 1
Výstava potrvá do 21. 7. 2021.
Dva bubeníci, dechová sekce, nekompromisně a pouze španělsky – mariachis tuzemské scény Los Perdidos.
Perdido znamená ztracenec, vyděděnec, lůzr, zatracenec, blázen, vizionář, žlutý kristus, spojnice země a jádra, most přes naději i vstup do nitra, radost a slanost bytí. Jak to prostě chceš a cítíš.
A hudba žije. Stále….
Už několik let prohání Ztracenci po klikatých a prašných stezkách mexické pouště svůj magický autobus. Zuřivě rapující řidič přes všechny útrapy ale neztrácí směr. Protože každý nový den je svátek a každý koncert je fiesta. Holešovští punkoví mariachis pečou svůj steak se španělským pepřem a reggae omáčkou. Andělské trubky z Tijuany, rozžhavený písek a hluboké modré nebe.
Punkovou rychlost a nasazení mísí s prvky latinskoamerického folklóru, revolučními pochody i dávkou jamajské hudby. Výsledkem je osobitý a jedinečný energicky divoký styl, který publikum uvádí do varu…
Legenda českého písničkářství se svou skvělou kapelou, jen tentokrát bez bicích.
…Kdybych měl teď nějak charakterizovat náš styl, tak bych asi nesměle řekl, že se pohybujem někde na rozhraní folku, blues a rocku a možná i něčeho tvrdšího. Od té doby, co je u nás Bubák, dostává to občas takový trochu jako Hendrixovský charakter. Já sám mám rád syrovější, razantní zvuk kapely a nějaké stylové škatulkování mi moc nesedí. Považuju styly spíš za výrazové prostředky a rád přeskakuju z jednoho do druhého, takže, když nás někdo slyší poprvé, tak někdy i užasne… (Jakub Noha)
Jakub Noha – kytary, zpěv
Petr Bubák Bublák – kytara
Vojtěch Noha – baskytara
PonavaFest je multižánrový open air festival, který se odehraje již pošesté tradičně v Lužánkách.
Festival se koná, stejně jako v loňských letech, bez plotů a bez vstupného a ve spolupráci s projektem FAUN se letos zaměříme mj. na norskou muziku.
Všem fanouškům moc děkujeme za podporu a těšíme se jako nikdy!
Program festivalu budeme postupně odhalovat na FB a webu: www.ponavafest.cz