Minulé události
Jako bychom dnes zemřít měli (Roman Vávra, Česko, 2016, 52‘)
Silný příběh konfliktu státu a církve v podobě dramatického osudu umučeného číhošťského faráře Josefa Toufara. Fascinující i provokující dokument Jako bychom dnes zemřít měli zachycuje v klíčových bodech Toufarův životní příběh a jeho lidskou otevřenost. Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Toufarův životní příběh představuje nejen drama zavraždění, ale i drama jeho života, volby povolání v pozdním věku, chování za heydrichiády i v roce 1948. Zpřítomnění živé postavy venkovského kněze, který není žádný prvoplánový hrdina, ale člověk váhající, pochybující, opatrný a strachující se, který po r. 1948 hledá způsob, kompromis, jak „vyjít“ s politickými oponenty. Dokument také poukazuje na záhadný pohyb kříže v číhošťském kostele a nahlíží do zákulisí brutálního vyšetřování, které bylo proti knězi vedeno s tichou podporou tehdejšího prezidenta republiky. Tyto informace potvrzují doposud neznámé a nepublikované exkluzivní archívní materiály, které v celém číhošťském případu představují řadu otázek a odpovědí. K nejzajímavějším filmovým rekonstrukcím patří výpověď bývalého příslušníka StB Roberta Skerla, který byl aktivně přítomen u všech důležitých momentů finále Toufarova života – únosu, smrti i potupného pohřbení, filmová rekonstrukce únosu P. Josefa Toufara a natáčení z roku 1950, kdy Státní bezpečnost natáčela přímo v kostele s umučeným farářem den před jeho smrtí. V pořadu nechybějí také záběry z divadelního představení inspirovaného Toufarovým osudem Zpráva o zázraku a vzpomínky pamětníků číhošťského zázraku. Dokumentaristé také zaznamenávali postupný vznik figurální sochy, věnované Josefu Toufarovi, na které pracoval sochař Olbram Zoubek. O tom, že je Toufarův příběh neobyčejně živý, svědčí i zahájení beatifikačního procesu P. Josefa Toufara.
Kainovy děti (Marcell Gerő, Maďarsko/Francie, 2014, 104‘)
Tři muži – tři vraždy – budoucnost – realita!
Tři muži. Když byli ještě dětmi, spáchali vraždu. Celé dětství a dospívání strávili v nejdrsnějším vězení komunistického Maďarska. Tam byly i poprvé zachyceni na kameru, jak přiznávají své zločiny, podrobně je popisují a zároveň se svěřují se svými plány do budoucna. Po třiceti letech se je režisér znovu vydal hledat a odhaluje tajemství a Maďarsko, jak ho ještě neznal. Osud, hříchy a odkaz očima Kainových dětí.
Slovácká suita (Jiří Šindar, Česko, 2015, 52‘)
Slovácká suita op. 32 (1903) je jednou z nejpopulárnějších skladeb české hudby, obraz okouzlení Vítězslava Nováka malebným, ale zároveň rázovitým krajem moravského Slovácka, regionu Horňácka. V pěti obrazech zachytil život zdejších lidí na přelomu 19. a 20. století. Symfonie, vycházející z impresionistického pojetí, přitom reflektovala tehdejší tendence nového pohledu na uchovávání a rozvoj lidové tvorby. Filmově byla Slovácká suita poprvé zpracována v roce 1966 režisérem Kubou Jurečkem. A právě černobílé, lehce patetické zpracování v prostředí Horňácké krajiny, nabízí pohled na vyznávané hodnoty zdejších obyvatel, kupodivu neměnící se příliš ani v realitě počátku III. tisíciletí. I přes stoleté rozdíly a změny moravského venkova lze totiž v mnoha momentech (především vztah k víře a lidovému umění a z toho plynoucí vztah člověka k člověku) najít společné tóny Novákovy hudby se současným životem, jeho. V režii Jiřího Šindara vznikl snímek s obrazovou koláží a se vzpomínkami pamětníků, kde Novákovo impresionistické pojetí dostává v dnešních pohledech přece jen novou dimenzi. Účinkují: Hodonínský symfonický orchestr, Iva Bittová, Dušan Holý, Musica Folklorica, Cimbálová muzika Petra Mičky, kapela Lesní zvěř a další.
A-beat
Koncert dnes již legendární hudební skupiny A-beat, která s železnou pravidelností hraje již 21 let v Brně i po vlastech českých. Na tomto divokém večírku s pivem a vínem zazní rocková klasika a to hlavně Led Zeppelin, Rolling Stones, Jimmy Hendrix, Iggy Pop a mnoho dalších.
Královna ticha (Agnieszka Zwiefka, Polsko, 2014, 80‘)
Dokumentární příběh hluché dívky z ilegální romské osady v Polsku. Cesta do světa hudby, tance a fantazie.
Hluchá dívka z ilegální Romské osady utíká před krutou realitou do světa plného rytmů, tance a imaginace. Desetiletá Denisa je vyděděncem hned z několika důvodů. Je ilegálním obyvatelem cikánského tábora v Polsku, ženou v patriarchální cikánské společnosti a především proto, že nemluví, ale nikdo ji ještě nediagnostikoval jako neslyšící. Dokonce i děti z osady na ni pokřikují “ta hloupá”. Nemůžou být ale dál od pravdy, Denisa si jednoduše žije ve vlastním světě. Ve světě plném hudby a tance. Od té doby, co v nedaleké popelnici našla krabici s bollywoodskými DVD, chce tančit, oblékat se jako ty krásné ženy ve filmech a pokouší se zrekonstruovat filmové tance s ostatními dětmi z osady. Denisa se tak snaží přežít extrémní chudobu, agresivní útoky lidí žijících kolem tábora a hrozbu vyhoštění. Tanec ji umožňuje být kým chce, třeba královnou, a vyjádřit, co nemůže říct – radost, smutek i strach.
Julia Ulehla & Aram Bajakian, Horňácká muzika Petra Mičky
Hudební dialog dvou různých přístupů k interpretaci odkazu moravské lidové kultury.
Julia Ulehla & Aram Bajakian
Duo tvoří kytarista arménského původu Aram Bajakian (Lou Reed, John Zorn, Diana Krall) a vokalistka Julia Úlehla. Jejich společná deska Dálava vychází z transkripcí moravské lidové hudby které vytvořil pradědeček Julie Úlehly, význámný biolog a etnomuzikolog Dr. Vladimír Úlehla, které v neortodoxním zpracování zasazují do kontextu současné jazzové hudby.
https://vltava.rozhlas.cz/aram-bajakian-a-julia-ulehla-dalava-5062446
http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/julia-ulehla-straznicke-pisnicky-v-newyorskem-havu.html
Horňácká muzika Petra Mičky
Hudební projev a repertoár kapely vychází především z tradice hudební kultury Horňácka a navazuje na ni v co možná nejpravdivější podobě. Mimo tradičních folklorních a folkloristických příležitostí se muzika účastní nejrůznějších hudebních projektů a spolupráce mimo klasické folklorní spektrum.
Swing Pigs aneb deset psychotropních strun vibrujících v rytmu potentní sexuální energie útočících na ty nejskrytější animální pudy posluchačů. Srdcervoucí housle Alexeye Aslamase v dialogu se štěkající kytarou Samuela Pauča vždy v jedinečné konstelaci. Hudební performance plná improvizace mísící nejrůznější hudební vlivy a žánry. Klasika, Swing, Blues, Soul, Jazz a folklór v nevyzpytatelné postprodukci slovanského dua. Destilovaný ruský a slovenský temperament v té nejčiřejší podobě. Na zdraví!
Král železa a smíchu Franta Kocourek (Jiří Vondrák, Česko, 2017, 52‘)
Známý brněnský silák Franta Kocourek byl osobnost vskutku renesanční: nejenže dokázal přetrhnout balíček karet, překousnout pětikorunu, ze železné tyče vytvarovat kolibříka či nechat se přejet autem, ale skládal též básničky, hrál v divadle, zpíval a tančil ve folklorním souboru. Měl stovky přátel, kteří nezapomněli ani po jeho nenadálé a předčasné smrti. Franta Kocourek patřil do brněnské bohémy 60. – 90. let. Jako člen Divadla Na provázku účinkoval v mnoha legendárních představeních (Commedia del arte aj.), jako silák potom v mnoha filmech (Balada pro banditu aj.). Proslulá byla jeho přátelská povaha i mnohdy absurdní historky, jichž býval iniciátorem a na jejichž základě si část diváků dodnes myslí, že jde o fiktivní postavu z vyprávění herce Miroslava Donutila, který nám osobnost Franty Kocourka v dokumentu představuje. Miroslava Donutila pojilo s Frantou Kocourkem pracovní a soukromé kamarádství, společně byli aktéry mnohých happeningů. Kulantní mluvou v podobě argotu hantecu je zde představena osobnost siláka a baviče davů, který si v období své slávy podmanil takřka celou Evropu.
https://www.csfd.cz/film/502610-kral-zeleza-a-smichu-franta-kocourek/prehled/
Funky Soul Groove Composition – funk/soul/jazz
Jsme skupina kamarádů, kde každý z nás působí v různých hudebních projektech. A napadlo nás, že si můžeme spolu záhrát jedině na veřejných akcích, protože vytíženost je veliká a na pivko si vždy čas uděláme. Tak jsme domluvili partu hudebníků, aby formace byly o to zajímavější, když na koncertech nebudeme mít pevné složení. Zahrát si s námi může v podstatě každý, kdo má již nějakou praxi. Hrajeme písně známé i neznámé, ale výjimečností je fakt, že písně, které hrajeme, tvoříme přimo na koncertě a srdcem. V našem play listu jsou jak funk, soul, latin, jazz a jiné nezaškatulkované žánry.
Složení:
Denis Dirda – rhodes piano
Tomáš Indoš – saxofon
Jakub Svanický – bass
Lubomir Eremiáš drums
Normální autistický film (Miroslav Janek, Česko, 2016, 88‘)
Poddejme se chaosu okolního světa a přehlťme své smysly! V takovém stavu lze totiž autismu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení.
Upřímný, přemýšlivý Lukáš má osobitý smysl pro humor, miluje film a píše vlastní scénáře. Klavírní virtuos Denis dokáže zahrát náročné skladby vážné hudby, je nesmírně inteligentní a sečtělý. Malého prince zbožňuje natolik, že se k němu neustále vrací. Majda zase ráda rapuje, a jelikož se ničeho neostýchá, okolní svět ve svých textech obnažuje s odzbrojující přesností. Marjamka dokáže vyprávět dlouhé příběhy v angličtině, její neúnavný bráška Ahmed je zase neobyčejně přátelský. Pět obdivuhodných dětí, jež společnost shodně opatřila nelichotivou nálepkou „autista“. Přední český dokumentarista s unikátním autorským viděním nás však nabádá, abychom fenomén autismu navždy přestali vnímat jako lékařskou diagnózu a pokusili se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a přehlížet absurdity modernity, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid?
https://www.csfd.cz/film/440580-normalni-autisticky-film/prehled/
Mých posledních 150 000 cigaret (Ivo Bystřičan, Česko, 2013, 52‘)
Film Mých posledních 150 000 cigaret přibližuje politické a tržní pozadí nejrozšířenější závislosti v Česku i na světě. Autor filmu se v rámci své roční odvykací kúry vydává do sídel tabákových korporací a za politiky, aby státem tolerovanou drogu prozkoumal z hlediska byznysu, který přináší a strategií korporací, jak šířit tabákovou závislost. Formou dokumentárního infotainmentu přináší souvislosti, kterým se tabákový průmysl a politici vyhýbají. Na pozadí osobního příběhu režiséra film zhmotňuje začarovaný kruh obchodu s lidskou slabostí.
https://www.csfd.cz/film/351213-mych-poslednich-150-000-cigaret/prehled/
Město jménem Jakože
Terezín. Ghetto. 1941 – 1944. Slovo, obraz, zvuk. Z denních rozkazů Rady starších a Sdělení židovské samosprávy čtou Miroslav Kumhala a Petr Ondrůj. Zvukový doprovod: Ištván Kaděra, Michal Fridrich.
Spotřebujte do (Kieran Kolle, Norsko, 2017, 54‘)
Jedí jen jídlo, které jiní vyhodili! – 3000 km na kole, aby upozornili na problém plýtvání potravinami.
Plýtvání jídlem je v bohatém Norsku obrovským problémem bez jasného řešení. Skupina mladíků se rozhodla upozornit na tento problém, dostat ho do politických diskusí a zapříčinit změnu ve společnosti. Plánují cyklistickou túru ze severu Norska až na úplný jih, která je dlouhá 3 000 km a zabere jim 5 týdnů. Na cestě vydají spoustu energie a potřebují tak jíst velmi výživně, což se zdánlivě neslučuje s jejich jediným a zásadním pravidlem – jíst jen jídlo, které ostatní považují za odpad. Po cestě ale potkávají lidi, kteří jim s ochotou pomáhají, protože mají plýtvání jídlem dost. Prošlé jídlo je dobrota!
Radim Hanousek a Martin Konvička
Duo kombinuje vlastní repertoár, který si pohrává s jazzovou tradicí i avantgardními výboji s výraznými tématy hudebního génia Thelonia Monka. To vše s nadhledem, osobitým vtipem. Pro tento večer zabrousí duo z jazzové tradice i k lidovým kořenům.
Radim Hanousek – saxofony
Již od 90. let se Hanousek pohybuje na brněnské jazzové scéně. K Hanouskovým projektům patří norsko-české jazzové kvarteto NOCZ, které příležitostně spolupracuje s Ivou Bittovou, dále Didrik Ingvaldsen Orchestra s norskou vokalistkou Elisabeth Nygård, hudebně-taneční improvizační projekt Mokré ruce, improvizační duo Opršál – Hanousek a především vlastní autorský projekt Dust in the Groove, který kombinuje jazz a soudobou hudbu. Hanousek též připravuje hudbu pro audioknihy Albatros a divadlo Feste a organizuje v Brně akci experimentální hudby – Festival ošklivé hudby.
Martin Konvička – piano
Martin Konvička, původem z Přerova, je nekonformní klavírista, skladatel a odvážná mladá mysl na cestě k Parnassu. V současné době je studentem Janáčkovy Akademie v Brně, absolvoval také rok na Universität für Musik und Darstellende Kunst v Grazu. Je držitelem stipendia Strun Podzimu pro mladé talenty. Hrál po boku mnoha osobností jazzové hudby, ale je aktivním hráčem napříč různými hudebními žánry. Kromě hudby se dnes zabývá také teoretickou a výzkumnou činností na pomezí oborů hudby, psychologie a filosofie.
Komentovaná ochutnávka autentického vína z rodinného vinařství hospodařícího v obci Hostěrádky-Rešov. Vinařství se zaměřuje na tradiční odrůdy, které zpracovává šetrným způsobem s minimem aditiv.
000 – art rock/alternative
Tvrdá romantika zkušených nul, jejichž nejnovější repertoár hbitě kříží brněnskou bigbeatovou alternativu se sanfranciským bossa-metalem a progresivním triviálem, vše korunováno noblesním zpěvem Weru.
Weru – zpěv
Jan Lamram – basa, zpěv
Radim – Kytara
Oliv – bicí, pokřik
Show! (Bohdan Bláhovec, Česko, 2013, 65‘)
Překvapivě intimní portrét podnikatelského snu s obludnými konturami. Dívčí kapela 5Angels ušla za pět let pod vedením otce jedné ze zpěvaček cestu až k branám popové slávy. Není však dlážděna jen céčky Michala Davida, ale i umanutostí muže, který ztrácí pojem o tom, kde končí role manažera a začíná ta rodičovská. Dojatý Karel Gott, pětice holčičích andílků a jeden naspeedovaný tatínek, kvůli němuž roztává předvánoční atmosféra v zákulisí stejně rychle, jako musí zmizet tuk z bříška. „Zpěvačka nesmí být sádelnice!“
Petr BUBÁK Bublák – blues
Ikona žižkovské bluesrockové kytary (mj. i Strašidelný elektrik band či Jakub Noha band) složil řadu písní, ve kterých se projevuje jeho svérázně ekvilibristická hra na kytaru a texty, ze kterých poznáte, že Bubák nepatří zrovna mezi úspěšné mladé muže. Spíše naopak, jeho hudba je prožitá a syrové skladby věrně reflektují život na hraně: “Pokročilý lůzr, číslo v kolonkách / V čerpání dávek to taky nikam nedotáh´ / Kvalita života měřená plochou obrazovky / Jen si tak trochu zaživořit než pohodíme krovky…”
Q – jazz/fusion
Jazz standardní, nestandardní i autorský. Kapela neobyčejného potenciálu vyvřelá z dynamického prostředí brněnské JAMU.
Pavel Zlámal – saxofon, Martin Konvička – piáno, Juraj Valenčík – kontrabas, Václav Pálka – bicí
Turismus! (Tonci Gacina, Chorvatsko, 2016, 52‘)
Na Jadranu je zase léto! Tisíce turistů zaplavují už tak přeplněná města na pobřeží a vypadá to, že si užívají moře, kruté vedro, zábavu a jídlo.
Turismus je vlajkovou lodí chorvatské ekonomiky. Obyvatelé Jadranu jsou tak nuceni strávit každé léto ve společnosti tisíců turistů. Tato situace možná přináší mnoho pracovních příležitostí, ale mnoho soukromých domů zároveň přetváří na hotely a kdo, řekněme si upřímně, rád pracuje v pohostinství? Nejednoznačný vztah domorodců k turistům vyvolává zásadní otázku – jaké služby jsou jim vlastně nabízeny?
Vernisáž výstavy obrazů Kristýny Šarochové
Kristýna Šarochová *1992
Výběr pláten mladé malířky, která již během studia zaujala výrazným talentem, s jakým zpracovává podněty ze svých četných cest. Věnuje se zejména krajině a krajinným zátiším. Opakujícím se motivem jejích zátiší je nalezená srnčí lebka, větvičky, seskupení kamenů. Pestré krajinomalby s dynamickým rukopisem se mnohdy blíží abstrakci.
Od roku 2014 studuje FaVU v atelieru Malířství u doc.Petra Kvíčaly
http://am3.ffa.vutbr.cz/
Výstava potrvá do 24. srpna 2017.
Kurátor: Jan Karpíšek
Antattack – acoustic/indie
AntAttack je kapelou vytvářející originální akustické covery předních představitelů 80. a 90. let. Zahrnují hity Davida Bowieho, Depeche Mode, Duran Duran, Stone Roses, Blur, atd. Zpívej, tanči, pij, či plač u svých oblíbených interpretů z jedné z největších ér populární hudby!
Stompin´ Dog – blues/folk, Martin Chrobák a Aleš Řezáč – folk/fusion
Československý komponovaný folkový večer.
Stompin´Dog – Jan Minarčík a Miloš Kocman na jedné lodi s Elmore Jamesem, Morissonem, Hendrixem, Stevie Wonderem, Beatles, Rolling Stones, Steppenwolf či London Beat. Hudební duo plující tichou řekou, která může být místy zběsile divoká. Kytra, zpěv, foukací harmonika a bouchání do staré bedny jako návrat ke kořenům blues a syrovému zvuku chatrče.
———————————
Martin Chrobák sice výrazným způsobem vychází z folku, ale v jeho písních jsou rozpoznatelné vlivy jazzu, rocku, blues, latino, funky či klasické hudby. Muzikantsky flegmatický pěvecký výraz doplňuje díky své nástrojové zručnosti, stejně bravurně ovládá akustickou i elektrickou kytaru. Místy se jedná spíše o kompozice, zpravidla starostlivě vystavěné s bohatými aranžemi; nahrávky realizuje s množstvím přizvaných hudebníků.
Na tomto koncertě vystoupí společně s harmonikářem Alešem Řezáčem z Mikulova.
http://martin-chrobak.webnode.sk
https://soundcloud.com/martinchrobak
Marie Blabolilová *1948
Výběr vegetativních motivů v grafické práci ze sbírky Vojtěcha Petratura. Pražská malířka, grafička a restaurátorka, žačka Jiřího Johna, proslula především svými čárovými lepty, typicky bez přítomnosti figury, o to mocněji působivými listy často zobrazujícími civilní a urbánní motivy, pískoviště, paneláky, sady, ploty.
Marie Blabolilová *1948
Studium: 1967-1973 AVU, Praha, L. Čepelák, J. John, F. Jiroudek, A. Paderlík
http://www.artlist.cz/
Výstava potrvá do 17. července 2017.
Kurátor: Jan Karpíšek
1 komentář u „Akce“
Komentáře nejsou povoleny.