YH8_9GRB3ydS

Radek Čák, pocházející z Adamova, vystavuje sérii maleb, jejichž základem je fotografická struktura, „nalezená“ autorem jako pozůstatek některé z výstav v Domě umění, kde Radek dlouhá léta pracuje jako šéf instalační čety. Rezidua fotografických obrazů ho inspirují k následné práci s barvou. Radek tak rozvíjí svůj dlouholetý zájem o recyklaci nejen cizí umělecké tvorby. Předmětem jeho zájmu se stávají nejrůznější nalezené materiály. Někdy jde pak proces proměny ještě dál a kruh se uzavírá recyklací vlastní tvorby – skrze vnější vlivy prostředí, do něhož Radek svoje díla umísťuje (co takhle nechat si třeba pokrýt obraz sněhem nebo zarůst trávou). Venkovní nebo běžné utilitární prostředí je pro autora prostě výzvou – řada jeho děl jakoby nejlépe patřila právě tam, nikoli do galerie nebo na stěny hospody – na větev stromu, do výklenku domu, mezi polštáře na gauči nebo nad sporák…

Lenka Sedláčková

Za finanční podpory statutárního města Brna.

Text autorky:

Když jsem začala vybírat věci na výstavu, vyndávala je z desek, řadila vedle sebe a do různých skupinek, přemýšlela jsem o názvu a o čem by to vlastně mělo být. Pořád se mi vybavovaly fotky z googlu, jak jsem si prohlížela interiér, abych si udělala nějakou představu prostoru pro výstavu. Byly tam i fotky jídel, dortíků, toustíků, kelímků s pivem. Když jsem tak probírala kresby a myslela na to jídlo a pití, najednou se mi to spojilo všechno dohromady. Začala jsem vybírat věci, které se k jídlu a pití tak nějak hodí nebo s ním souvisí. Moje hlavní téma krajiny nebo přírody je o propojení věcí a souvislostí, to, co v ní hledám nebo chci vidět, je příbuznost se mnou nebo s kterýmkoliv člověkem. Je to i o koloběhu, přijímání tekutin, potravy, energie. Látek potřebných k životu, o jejich přeměně i vylučování, prostě o spojení všeho se vším.

Jitka Chrištofová (narozena 3. 10. 1977 v Praze)

1998-2005 Akademie výtvarných umění, atelier grafiky II. Vladimíra Kokolii

1992-1996 Střední průmyslová škola keramická v Bechyni, výtvarné zpracování keramiky a porcelánu

ocenění: Grafika roku 2007, nominace v kategorii hlubotisk; čestné uznání na 5. mezinárodním trienále grafiky Praha 2007; Grafika roku 2005, čestné uznání v kategorii hlubotisk; 1. místo v soutěži Perspektivy pro grafiky do 30 let; Grafika roku 2000, cena starosty Prahy 1

samostatné výstavy (výběr):

2020 – Letní výstava, Baobab dílna, Tábor

2017 – LUCA, Galerie Tři, Nový Jimramov

2016 – Legendy Grafiky II, Galerie Havelka, Praha

2016 – Kresby a grafiky, Galerie Univerzity Pardubice

2015 – Chattam-šad, Galerie Otakara Kubína, Boskovice

2012 – Divočima, Galerie Tři, Nový Jimramov

společné výstavy (výběr):

2021- Bytost, Off Format, Brno

2021 – Na houby, Horácká galerie, Nové Město na Moravě

2018 – Matky hrdinky, Galerie UFFO, Trutnov

2018 – Legendy Gr 2, Novoměstská radnice, Praha 2

2018 – Jak lesy myslí, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava

2017 – HochTiefFlach, Hollabrunn, Rakousko

2012 – Out Of Reality, Roskilde, Dánsko

2010 – Není plotna jako plotna, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Alšova jihočeská galerie, České Budějovice,Galerie Františka Drtikola, Příbram

2000 – Výstava AVU, Peru, Lima

Jan Kratochvíla vystudoval Fakultu umění a designu v ateliéru Jiřího Kovandy, obor performance. Nicméně jeho východiskem je malba, bravurní, velkoformátová, kombinující realistickou malbu s abstraktními prvky a prostory, nebo také s objektem, asambláží.  Objekt a instalaci uplatňuje Honza i v další tvorbě, často společně s vlastním tělem. Pak už nemá daleko k procesuálnímu pojetí, které rozvíjí jistě i díky osobnosti Kláry, své dlouholeté přítelkyně, která vystudovala performance u Tomáše Rullera na FAVU v Brně.

Jeho tvorbě snad nikdy nechybí humor, často v jemné, delikátní podobě. Honza je pokoušen překračováním hranic intimity, vynáší na veřejnost cizí spodní prádlo, močení, nahotu, hledání vlastního pohlaví nebo spíš jeho záměnu, přebývání jednoho v druhém, partnerskou domácnost. Připomíná nám společenské konvence, které už nevnímáme, připomíná nám kus naší podstaty.

Poslední dobou Honza hlavně medituje. Napojuje se na ženskou bytost v sobě a prožívá lásku. Geometrie, zastupující negativní pól v jeho raných obrazech, se proměnila v pozitivní vesmírný princip, který ovládl Honzovy počítačové obrazy. Hledat a najít v nich můžete ledacos, včetně těch různých pohlaví. Autor o nich říká, že jsou „extraktem přítomného okamžiku“. Vznikají spontánním skládáním jednotlivých geometrických prvků a barev, takových, jaké daný okamžik přinese. Prezentujeme sérii okamžiků zhruba od konce roku 2019, žádný okamžik/grafika není vynechána, není tu žádná selekce. Honzou nahlédnutá přítomnost tak, jak byla. A už není. Nebo nevím.

Lenka Sedláčková

Honza pochází z Poděbrad, ale už řadu let žije se svou partnerkou Klarisou Kleinerovou v Brně. Společně vedou KON.DOM – konceptuální domácnost. Nejvíc z Honzových i společných prací můžete vidět na Honzově FB profilu.

https://www.facebook.com/jan.kratochvila.52

Za finanční podpory statutárního města Brna

Lucie Holoušová vystudovala grafický design na Fakultě výtvarných umění v Brně, pracuje jako grafička. Je jednou ze zakladatelek sítotiskové dílny Brno tiskne a je přesvědčená o tom, že je potřeba vrátit oboru zpět rukodělný a řemeslný přesah.

Na výstavě najdete její drobné perokresby, zrozené z introvertní potřeby  uzavřít se aspoň na chvíli do vlastního světa.

Pápěří drobných dějů poletuje ve vanutí času, pomalu mizí a zjevuje se v jiné podobě. V ostrovech z mysli černobílá surovost kreseb vytváří nové světy. Nakonec je to ale jen vlastní fantazie, která těmto světům dává smysl.

(text autorky)

Za finanční podpory statutárního města Brna.

Aleš Novák – Fragmenty skutečnosti
Výstava monotypů Aleše Nováka odkazujících na náhodné vrstvy reality, obvykle té
krajinné. Krajina je častým motivem Alešových maleb, kreseb či grafik, s přírodními
materiály někdy pracuje i při vytváření objektů. Jindy naopak používá průmyslově
vyrobené věci při hře na přírodu. Jeho neuvěřitelně široká, ale přitom stále kompaktní
tvorba stojí typicky na principu spontánnosti, náhody, okamžité imaginace.

Aleš Novák
Narozen 21. prosince 1979, Chomutov, žije a pracuje v Liberci a v Praze.
Od roku 2016 učí na Fakultě umění a architektury v Liberci jakožto pedagog
výtvarného ateliéru.
Vzdělání
2011 – 2014 UMPRUM, ateliér sochařství – Dominik Lang, Edith Jeřábková
2007 – 2011 UMPRUM, ateliér sochařství – prof. Kurt Gebauer
2012 – stáž na universitě Bezalel, Jerusalém
2009 – 2008 2 semestry stáž na AVU – at. malby II – Vladimír Skrepl
2000, 2001 2 semestry stáž na AVU – at. kresby – J.Svobodová, J. Petrbok
1998 – 2006 Fakulta architektury TU Liberec
1994 – 1998 Obchodní akademie v Jihlavě
Z posledních výstav:
2020 Vienna suburb of Brno (together with Anna Straková), LLLLLL gallery, Vienna
2019 Post-barokní folklór aneb jak zmarnivět funkcionalismus, galerie Pragovka –
Pop-up, Praha
2018 Zahrada, komunitní zahrada, Jeruzalém
2017 Deska představivosti, Deska gallery, Ústí nad Labem
2017 Za hranicí vědomí, galerie studio Bubec, Praha
http://alesnovak.blogspot.com/

Výstava maleb s motivy z domácích víkendů nebo cest k vodě malířky a ilustrátorky Petry Schwarzerové.

Text autorky:

Cesty i  necesty – v mých  malbách ilustrují momentky běžného dne, člověka a jeho okolí, jeho nejobyčejnější prožitky. Jsou to portréty situací, mohou vlastně znázorňovat kohokoliv. Hlavním motivem jsou obyčejnosti, které ale na mě působí nějakým způsobem komicky, svou všeobecností, kterou nás vlastně sbližují. Neposuzuji, neodsuzuji, ani nehaním, vše je v pořádku. Divák si může uvědomit, že zažíváme podobné věci, které už byli tisíckrát prožity. A má ho to pobavit, a taky potěšit. Předlohou mi bývají fotografie, z kterých obrazy skládám.

Petra Schwarzerová (nar. 1979) vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, kde zároveň navštěvovala výtvarné kurzy pořádané bechyňskou ZUŠ. Dříve se zabývala keramikou, ale v současnosti se  soustředí hlavně na malbu a ilustraci. Považuje se v malbě za samouka, momentálně však mívá konzultace s malířem Janem Spěváčkem.

Tři roky bydlela a tvořila ve francouzském Solaize. Dnes žije se svým manželem a třemi dětmi na Novém Hrádku v Orlických horách. Na mateřské je od roku 2004, u toho tvoří a podniká. Živí se jako ilustrátorka a malířka.

V její práci převládá figurální akrylová a olejová malba. Jako námět volí nejčastěji obyčejného člověka v každodenním životě a krajinu, která ho obklopuje. Má za sebou 14 výstav v České republice i ve Francii, mj. v galeriích v Brně, Milevsku, Novém Městě nad Metují, Provodově-Šonově, v Mediatheque de Solaize, Institute de Génomique v Lyonu nebo v Salonu v Ternay, kde získala první cenu v oboru malba.

V roce 2019 ilustrovala tři básnické sbírky z edice Ponava (Martin Černer: Bobky a borůvky, Milan Libiger: Italská dlažba, Radek Fridrich: Lektvary). Dále ilustrovala např. sbírku japonských pětiverší Na druhé straně hor (JUKO 2010) a antologii Setkání (EU Tribun 2009).

https://www.instagram.com/pepaschwarzerova/

„Světlo, schránka, voda, okamžik.

Architektura maličkosti, ikona obyčejnosti.

Zdvojení v podobnosti i odlišnosti.

Obsah formy.

Kafe v lese.“

Autorsky partnerská dvojice:

Denisa Belzová

Nar. 1980, vystudovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, ateliéry: Malba 2 pod vedením Martina Mainera, Intermédia pod vedením Václava Stratila, Environment pod vedením Vladimíra Merty

Denisa Belzová se aktivně věnuje vlastní tvorbě — především malbě, performancím, happeningům a street-artu. Je členkou a zakladatelkou streetartové skupiny In Dust Troll (Radek Michálek, Denisa Belzová, Lukáš Orlita). Aktuálně se zabývá výukovými projekty pro různé generace. Založila a vede organizaci Start-Art. Externě působí v Moravské galerii, kde se podílí na koncepci výukových kurzů uprostřed výstavních expozic. V malbě se zaměřuje na krajinu města, krásu zdánlivě obyčejných okamžiků, nebo vytváří osobní symbolické výjevy plné dětských postaviček.

http://www.denybel.cz/

Radek Michálek

Nar. 1979; v roce 2004 ukončil studium užité malby na Zlínské VOŠ umění.

Radek Michálek se také aktivně věnuje vlastní tvorbě – malbě, objektům a malířským intervencím ve veřejném prostoru. Zajímá ho recyklace jakožto přehodnocování určitých stereotypů v malbě. Inspiruje ho ornament – rastr, který ve své tvorbě konfrontuje s dekorativní polohou obrazu a narušuje ji. Příznačný je také jeho zájem o graffiti, jehož prvky nepřímo využívá ve formálním přístupu k malbě. Radkovy objekty vznikají jako časosběrné procesy stop. Tyto vrstvy často opětovně odstraňuje a odkrývá tak nánosy i původní časoprostorové a psychické záznamy.

Kurátor Jan Karpíšek. 8. 9. – 12. 10. 2019

Výběr kreseb a xeroxových grafik brněnské rodačky a absolventky FaVU, jejichž náměty i vizuální stránka jsou přirozeně tvarovány životními okolnostmi autorky. Pomalu a trpělivě vymílají v obřanském masivu sympatickou stopu uvědomělého zpřítomnění a intelektuální sebereflexe.

/Text autorky:/

Narození dítěte a z toho plynoucí “pobyt” na tzv. mateřské, je to, co dává obsah mé práci za poslední  tři roky. Čas jakoby se zastavil a dítě mě zarputile přidržuje v přítomném okamžiku. Jde těžko utéct        do minulosti nebo budoucnosti či virtuální reality. Výtvarnými akcemi zkoumám, co se mnou nová role a sociální status “matka” dělá. Kresby jsou výsledkem pobytu v přítomném okamžiku, meditace        nad prasklinou ve zdi, hustotou ok v plotě, nařaseností záclon v okně…

(Pomalá chůze ulicí – kresby)

Poslední rok a půl mám možnost chodit velmi pomalu po ulicích. Převážně blízko našeho bydliště. Zaujímá mně hmota domů, struktury plotů a energie zeminy a rostlin na předzahrádkách.                     Ve snaze zmocnit se tohoto tématu, některé vybrané výseky domů kreslím podle pořízené fotografie. Vzniká pět kreseb.

(Květiny v bytě jako osobní realizace – xeroxové grafiky)

Z knihy “Pěstujeme pokojové květiny” (autor Oldřich Bureš) z roku 1965 vytvářím kresby. Obdivuji estetickou stránku knihy a temnou atmosféru, kterou ve mě vyvolávají fotografie v knize.                   Ve snaze přiblížit se svými kresbami podobnému efektu z nedokonale vytisknutých fotografií používám techniku xeroxu. Četným kopírováním kreseb vzniká nová grafika, tisk plný chyb, které vystavuji        k obdivu.

Věra Vtípilová (*1984)

Vzdělání:

2005-2011 FaVU VUT v Brně, Ateliér grafika, (ak.mal. Margita Titlová Ylovsky)

1999-2003 Střední škola umění a designu v Brně

9. 2. – 8. 3. 2019. Malby přírodními pigmenty. Kurátor Jan Karpíšek.

Výstava akvarelů. Kurátor Jan Karpíšek. 24. 9. – 28. 10. 2018

Výstava Atlas hladu představuje výběr akvarelů přibližně za poslední rok a půl. Autorku fascinují univerzální lidské výrobky a jejich tvary a symbolická náplň. Namalovala misku syrskou, eskymáckou, japonskou, čínskou, vyrobenou z hlíny, dřevěnou atd. Předmět každodenní potřeby snad všech kultur a národů je sice primárně určen k jídlu, ale je možné jej naplnit čímkoliv. Můžeme v něm vidět svatý grál, velkou prázdnotu anebo reflexi jáství a jeho hranic se světem.

Řeč je také o duchovním hladu a jeho naplnění. Svoji Misku můžeme naplnit čímkoliv (sám sebou), uvažuje umělkyně. Elementární tvar kruhu odkazuje k čakrám a buddhovské podstatě. Přehlídka misek je doplněna o komentář dalšími minimalistickými výjevy: klícka, rostlinka, mravenec, ruce se zářícími energetickými středy, aury z prstíčků, kruh z hlaviček…

Záměrem autorky je publikovat akvarely jako reálný atlas.

Veronika Vlková *1985

Studia:
2004–2010
FaVU VUT v Brně, Ateliér multlimédia (doc. Mgr. Richard Fajnor)

Stáže:
2009
Iceland Academy of Arts, Fine Arts Department, Reykjavík, Island

2007
Sichuan Fine Art Institution, Oil painting studio, Chongquing, Čína

2006
FAMU v Praze, Centrum audiovizuálních studií (vedoucí: Doc. Vít Janeček)

http://www.artlist.cz/veronika-vlkova-108667/

https://www.behance.net/veronikavlkova

Výstava maleb, pastelů a objektů z papíru. Kurátor Jan Karpíšek. 26. 6. – 12. 8. 2018

Výstava asambláží a maleb inspirovaných cestou do Vietnamu. 24. 4. – 28. 5. 2018

Kurátor Jan Karpíšek