Tady bude text o výstavě Hynka Bařáka

Výstava obrazů Ivy Řehové, kurátor Petr Němec. Vernisáž 15. 12. 2022 v 18 hodin. Zahraje Jaromír Palme alias Fumas. Foto Roman Muselík.

LOVCI PEREL

Jen popel a mouka zůstanou na skle ze vzpomínek, v tichu tibetské svatyňky, na let krále nebes, s orlíma očima. Ten ve vírech horských vzdušných proudů krouží a trpělivě čeká na pohyb při zemi. V tom klidu a nadhledu, po kterém duše touží, jsa zmožena zemskou poutí za obživou. I níže při moři, tam se lovci perel trpělivě noří do hlubin za lesklým denním chlebem, na který čekají ošípení výběrčí, měnící nouzi v luxus královských pohárů. Jsou stejně trpěliví, jako žena, čekající na břehu na svůj díl. Dostane jej od lovce, lučištníka v napětí, či od krále? Lhostejno. Čeká dál, uvelebena na břehu mořském, v pozici nahé Mají. Je vystavena na odiv mužům na kánoích dneška, paddleboardech, kteří v sítinách, v zapadajícím slunci, proplouvají úžinami, jsouc lovci perel imprese, odlesků světla, volnosti, svobody. Jen tam moře je schopno dát životu takovou volnost, jakou ve skutečnosti zasluhuje.

Výstava lovci perel je volnou sestavou děl Ivy Řehové. Iva ve své tvorbě preferuje především témata pracující s problematikou filosofií existence. Z jejích pláten, jakoby ze snových mlhovin, vystupují obrazy, které působí specifickou pomalou zádumčivostí a exponují témata související především s odkazy na otázky lidské svobody, volnosti a zároveň tvrdosti, krutosti a neúprosnosti při její volbě. Nádhera vzdušné perly v letu horského orla je vystřídána střemhlavým letem za kořistí, bez obdivuhodné ztráty kýžené kontroly i sebekontroly. Otázka osobní svobody, v kontrastu k existenční a existencionální vazbě, je rozpracována v obraze Lovci perel, který umožňuje množství ikonografických výkladů, ale ve svém výsledku dochází k efektu symbolizujících rovin explikace, ve kterých každá postava hraje svou vlastní roli. Přesto se skupiny spojí a jsou schopny převyprávět starobylý příběh o ženě, čekají na muže až se vrátí s úlovkem. Lyrické okamžiky prožíváme při pohledu na muže, projíždějící zátokou, na paddelboardech. Jsou připomínkou indiánského ticha, při lovu ryb, s kopím. Tito jezdci však loví cennější artikl. Jsou jím zážitky z romantického podvečera   a sledování přírody. Přeludnost a efemérnost těch chvil lze spatřovat v dílku svatyně, které vyjevuje tibetský rozjímavý klid, volbou materiálu, popela a mouky. Popel a mouka – Jang a Jin. Navěky.

Petr Němec

Honza Šípek je zejména filmařem, režisérem osobitých dokumentů (Tlačítka bdělosti, Porucha, Souboj s mozkem, Koněv, Přítomný okamžik) a kameramanem mnoha skvělých českých dokumentárních filmů, jejichž vizuální stránka díky němu nepostrádá zásadní významovou vrstvu (Hranice práce, Happy Farmers, Epidemie svobody, Nepálci v Jablonci atd.). Fotografie vlastně stála před lety na začátku toho všeho, její momentní obraz se pak Honza rozhodl rozpohybovat filmařskou kamerou a spojit se zvukem. Fotografie zásadně analogová, nejčastěji černobílá. Honza, jakožto „polohacker“, se s digitálními technologiemi zná až příliš dobře na to, aby jim cele obětoval i svůj dlouholetý vztah s haptickým světelným obrazem, zrnem negativu a nesčetnými odstíny jeho šedí… Fotografuje tak, jak žije. Chodí a kouká, víc než my ostatní, a vidí kolem sebe obrazy, příběhy lidí, věcí, krajiny. Zachytává momenty, které by se jinak nenávratně ztratily ve vrstvách času. Je ale smířený s melancholií pomíjivosti, melancholie je to, co vyznává. Melancholie a niternost, schopnost proniknout věcem pod povrch. K tomu samozřejmě nestačí jen ta kouzelná krabička se skleněnou čočkou…

Anima krajina je výběrem z mnoha momentů sesbíraných během mnoha posledních let. Název odkazuje k filmu Anima, který Honza zanimoval v roce 2005 z fotografií vyfocených na film, když začal přemýšlet, čím se ženské postavy na jeho snímcích podobají a došel ke známému archetypu C. G. Junga. Téma filmu rozvíjí po 17 letech touto výstavou.

HONZA ŠÍPEK (nar. 1982 v Městci Králové), vyrůstal v Nymburce, žije v Praze

Pět let vysílal dlouhé noční rozhovory a zvukové dokumenty na vlnách pražského studentského Rádia Akropolis. Neboť dlouho fotografoval, rozhodl se zkombinovat zvuk a obraz a vystudoval dokumentární režii na katedře dokumentárního filmu pražské FAMU. V roce 2008 strávil půl roku na stáži na Film and Television Institute of India v indické Púně, v roce 2010 půl roku na Université Saint-Denis v Paříži. Stará se o několik webových projektů (například server eldar.cz), píše (zejména o technologiích a jejich společenských souvislostech), fotografuje, programuje. Natočil devět autorských filmů, na mnoha dalších se podílel jako kameraman, spoluautor, střihač, či dokonce herec. Na FAMU nakonec na chvíli zakotvil také jako pedagog – poslední 4 roky vedl na Katedře dokumentární tvorby dílnu prvního ročníku.

https://eldar.cz/kangaroo/

HANA GRODLOVÁ SOMMEROVÁ (nar. 1996 v jižních Čechách), žije v Přibyslavi a v Praze

Vystavené akvarely vznikly v průběhu loňského a předloňského roku jako klauzurní práce na AVU, kterou letos autorka absolvovala. Vrací se jimi do rodného kraje na jihu Čech, který následně propojuje se současným místem pobývání – Přibyslaví na Vysočině. Základem je téma vodní krajiny, které je zpracováno vodním způsobem – akvarelem, který je v posledních letech autorčinou nejoblíbenější technikou (vedle tuše na plátně), vnášející na papír lehké vrstvy barev prozářených světlem. Dotek s krajinou jižních Čech nebo Vysočiny není ale jen malířskou – vizuální vzpomínkou na konkrétní místa. Děje se i skrze matérii – obrazy vznikly štětci, které autorka vyrobila z orobince a jiných přírodnin nasbíraných v daných místech. Z orobince navíc vytvořila ruční papíry, na něž pak nanášela fragmenty míst, pečlivě navnímaných a zaznamenaných během skicování přímo v plenéru. Hanka tak rozvíjí svoje intenzivní propojení s krajinou, s prostředím, ve kterém se pohybuje, a dává vyniknout prchavým momentům, které my ostatní nemáme často šanci vůbec zachytit.

Lenka Sedláčková, kurátorka výstavy

——

VZDĚLÁNÍ:

2016–2022 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér malby I/ Roberta Šalanda a Lukáš Machalický

2021        Stáž v Ateliéru Textilu / Jitka Škopová, UMPRUM

2018            Stáž v Ateliéru grafiky I / Dalibor Smutný, AVU

2012–2016 Střední uměleckoprůmyslová škola   Jihlava-Helenín, obor Malba a ilustrace

SOLO VÝSTAVY – VÝBĚR:

2022 Artmat, 8osmička, Humpolec

2022 Každý den, dobrý den, Trigon, Praha

2022 O LESE, KZMP, Přibyslav

2022 Ostrost smyslů, s Karolínou Šulcovou, Galerie Toyen, Praha

2021 Doba trvanlivosti, skupinová výstava, Respirium HAMU, Praha

2021 Žižkovský plenér, skupinová výstava v rámci akce Zažít město jinak, Kino Areo a Galerie Toyen, Praha

2021 Letní plenér, skupinová výstava z plenéru v Přibyslavi, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava

2021 Letní plenér, skupinová výstava z plenéru v Přibyslavi, Galerie Janáček, Přibyslav

2021 Ven, dovnitř a ven, Kavárna Pod Lipami, Praha

AKCE, REALIZACE A SYMPOZIA – VÝBĚR:

2022, 2021, 2020 Organizace Letního plenéru v Přibyslavi se zahraničním hostem, spolupráce

s OGV a Galerií Janáček

2021 Organizace digitální galerie Vyšeart, představující studenty AVU, HAMU a UMPRUM, Vyšehrad

2019 Vydání autorské knihy O LESE v Nakladatelství AVU. Leporelo o 22 grafických listech linorytu, náklad pěti originálních kusů.

2019, 2018, 2017 Organizace Festivalu studentských filmů BIÁK na Gymnáziu Vítězslava

Nováka a v Muzeu fotografie a moderních obrazových medií v Jindřichově Hradci

2021 Symposium akvarelu ve Frantolech, Alšova Jihočeská galerie

2021 Symposium linorytu na Klenové, Galerie Klatovy / Klenová, Klenová

2020 Malířské symposium Červený Hrádek, Galerie Jirkov, Jirkov

Zastoupena ve sbírkách Alšovi Jihočeské Galerie a v Galerii Klatovy / Klenová.

MARTIN ZVĚŘINA (nar. 1989 v Kolíně), žije v Praze

Tahle série kreseb začala vznikat před dvěma roky, na začátku pandemie. Přestěhovali jsme se na půl roku z Prahy na vesnický statek, do míst, kde jsem vyrůstal. Hodně jsem se tehdy procházel po okolí. A taky jsem tam našel velkou starou roli papíru a pastely. Takže úplně přirozeně začaly vznikat tyhle pastelové kresby, nějakých tvarů z přírody, které mi utkvěly v hlavě při těch procházkách. Původně jsem si ani nemyslel, že to někdy vystavím. Potkali jsme se náhodou s Lenkou v Brně, asi před rokem,  seznámil nás Honza Kratochvíla. A v legendární hospodě U Hostimila jsme se domluvili, že to vystavíme. Takže to mělo další spontánní vývoj…

Martin Zvěřina

Martin je schopen využívat velkou škálu vyjadřovacích prostředků. Od malby přes fotografii, instalace a videa zase zpátky ke kresbě a malbě. A hudba je důležitá. V současné době údajně nejvíc, společně s potřebou přímého kontaktu s materiálem, úplně mimo počítačové světy. Proto ty návraty ke kresbě a malbě po delší době.  Ale ono je to celkem jedno, co si Martin zrovna zvolí za médium. Ve výsledku to jde všechno hezky dohromady. Jeho videa jsou plná sugestivních obrazů a v jeho organických kresbách slyšíme podmanivý ambient, prostor, kterým se dá procházet…

Lenka Sedláčková, kurátorka výstavy

Vzdělání:

2014 – Kuvataideakatemia, Finnish Academy of Fine Arts, Helsinki

2012 – 2016 AVU v Praze (ateliér malby Vladimíra Skrepla, Jiřího Kovandy a Jana Šerých)

2010 – 2012 FAVU VUT v Brně, ateliér intermédií (Václav Stratil, Filip Cenek)

SOLO VÝSTAVY – VÝBĚR:

2018 – Solo on flute, ambasáda České republiky v Helsinkách

2018 – Scifi Alibi, Galerie Favu, s Laurou Trenčanskou, Brno

2017 – Fan, Hunt Kastner gallery, s Annou Ročňovou, Praha

2017 – Freshly Squeezed, DUB, Pardubice

2015 – What are you afraid of, you know all of them anyway, Buňka, Ustí nad labem

2015 – Thawing Lake, etc. gallery, Praha

2015 – Delta , kulturní centrum CESTA, Tábor

2012 – Where is darkness isn’t shadow, galerie Umakart, Brno

2012 – 414, Anne Frank Memorial, s Kryštofem Ambrůzem, Brno

SKUPINOVÉ VÝSTAVY – VÝBĚR:

2020 – Snakes on skates, Berlínskej model, s Johanou Pošovou a Barborou Fastrovou, Praha

2019 – Fake Statue, Prototyp, s Johanou Pošovou a Barborou Fastrovou, Praha

2019 – Springtime mystification, Klub AVU, Praha

2017 – The Half-life, Hybernská 4, Praha

2017 – The focus of change, PALBA group, Berlínskej model, Praha

2017 – The Half-life, zámecká vila Valeč

2017 – Magdalena del Mar, PALBA group, CEROP Gallery, Kolín

2017 – Silver Wave, Oblastní galerie v Liberci

2017 – Permanence of flow, Horácká galerie v Jihlavě

2016 – Other Visions, PAF, Olomouc

REZIDENCE:

2016 – TLTRPreß, Berlín, Německo

2015 – Creart Salzamt, Linz, Rakousko

https://www.instagram.com/anicka_fiedlerova/

TOMÁŠ PLACHKÝ (nar. 1992), žije v Brně

V mé práci je podstatné vnímání a zpracování krajiny kolem nás. Zaobírám se otázkou, do jaké míry je věřený prostor nositelem paměti. Tuto paměť hledám v megalitických stavbách či obyčejných patnících nebo pomnících. Všechny tyto kameny se objevují v naší kulturní krajině a vztahuje se k nim nespočet příběhů jak pravdivých, tak smýšlených. Tyto pověsti jim zajištují důležitost a ochranu existence. Jejich okolí se stává tajemné a často je znovu objevujeme a přikládáme jim nové významy. V obrazech je pro mě zásadní práce s barvou. Hraji si s pigmenty, které si namíchávám a vytvářím tak pro mě ideální barvu. Tomáš Plachký