YH8_9GRB3ydS

Tady bude text o výstavě Hynka Bařáka

Výstava obrazů Ivy Řehové, kurátor Petr Němec. Vernisáž 15. 12. 2022 v 18 hodin. Zahraje Jaromír Palme alias Fumas. Foto Roman Muselík.

LOVCI PEREL

Jen popel a mouka zůstanou na skle ze vzpomínek, v tichu tibetské svatyňky, na let krále nebes, s orlíma očima. Ten ve vírech horských vzdušných proudů krouží a trpělivě čeká na pohyb při zemi. V tom klidu a nadhledu, po kterém duše touží, jsa zmožena zemskou poutí za obživou. I níže při moři, tam se lovci perel trpělivě noří do hlubin za lesklým denním chlebem, na který čekají ošípení výběrčí, měnící nouzi v luxus královských pohárů. Jsou stejně trpěliví, jako žena, čekající na břehu na svůj díl. Dostane jej od lovce, lučištníka v napětí, či od krále? Lhostejno. Čeká dál, uvelebena na břehu mořském, v pozici nahé Mají. Je vystavena na odiv mužům na kánoích dneška, paddleboardech, kteří v sítinách, v zapadajícím slunci, proplouvají úžinami, jsouc lovci perel imprese, odlesků světla, volnosti, svobody. Jen tam moře je schopno dát životu takovou volnost, jakou ve skutečnosti zasluhuje.

Výstava lovci perel je volnou sestavou děl Ivy Řehové. Iva ve své tvorbě preferuje především témata pracující s problematikou filosofií existence. Z jejích pláten, jakoby ze snových mlhovin, vystupují obrazy, které působí specifickou pomalou zádumčivostí a exponují témata související především s odkazy na otázky lidské svobody, volnosti a zároveň tvrdosti, krutosti a neúprosnosti při její volbě. Nádhera vzdušné perly v letu horského orla je vystřídána střemhlavým letem za kořistí, bez obdivuhodné ztráty kýžené kontroly i sebekontroly. Otázka osobní svobody, v kontrastu k existenční a existencionální vazbě, je rozpracována v obraze Lovci perel, který umožňuje množství ikonografických výkladů, ale ve svém výsledku dochází k efektu symbolizujících rovin explikace, ve kterých každá postava hraje svou vlastní roli. Přesto se skupiny spojí a jsou schopny převyprávět starobylý příběh o ženě, čekají na muže až se vrátí s úlovkem. Lyrické okamžiky prožíváme při pohledu na muže, projíždějící zátokou, na paddelboardech. Jsou připomínkou indiánského ticha, při lovu ryb, s kopím. Tito jezdci však loví cennější artikl. Jsou jím zážitky z romantického podvečera   a sledování přírody. Přeludnost a efemérnost těch chvil lze spatřovat v dílku svatyně, které vyjevuje tibetský rozjímavý klid, volbou materiálu, popela a mouky. Popel a mouka – Jang a Jin. Navěky.

Petr Němec

Honza Šípek je zejména filmařem, režisérem osobitých dokumentů (Tlačítka bdělosti, Porucha, Souboj s mozkem, Koněv, Přítomný okamžik) a kameramanem mnoha skvělých českých dokumentárních filmů, jejichž vizuální stránka díky němu nepostrádá zásadní významovou vrstvu (Hranice práce, Happy Farmers, Epidemie svobody, Nepálci v Jablonci atd.). Fotografie vlastně stála před lety na začátku toho všeho, její momentní obraz se pak Honza rozhodl rozpohybovat filmařskou kamerou a spojit se zvukem. Fotografie zásadně analogová, nejčastěji černobílá. Honza, jakožto „polohacker“, se s digitálními technologiemi zná až příliš dobře na to, aby jim cele obětoval i svůj dlouholetý vztah s haptickým světelným obrazem, zrnem negativu a nesčetnými odstíny jeho šedí… Fotografuje tak, jak žije. Chodí a kouká, víc než my ostatní, a vidí kolem sebe obrazy, příběhy lidí, věcí, krajiny. Zachytává momenty, které by se jinak nenávratně ztratily ve vrstvách času. Je ale smířený s melancholií pomíjivosti, melancholie je to, co vyznává. Melancholie a niternost, schopnost proniknout věcem pod povrch. K tomu samozřejmě nestačí jen ta kouzelná krabička se skleněnou čočkou…

Anima krajina je výběrem z mnoha momentů sesbíraných během mnoha posledních let. Název odkazuje k filmu Anima, který Honza zanimoval v roce 2005 z fotografií vyfocených na film, když začal přemýšlet, čím se ženské postavy na jeho snímcích podobají a došel ke známému archetypu C. G. Junga. Téma filmu rozvíjí po 17 letech touto výstavou.

HONZA ŠÍPEK (nar. 1982 v Městci Králové), vyrůstal v Nymburce, žije v Praze

Pět let vysílal dlouhé noční rozhovory a zvukové dokumenty na vlnách pražského studentského Rádia Akropolis. Neboť dlouho fotografoval, rozhodl se zkombinovat zvuk a obraz a vystudoval dokumentární režii na katedře dokumentárního filmu pražské FAMU. V roce 2008 strávil půl roku na stáži na Film and Television Institute of India v indické Púně, v roce 2010 půl roku na Université Saint-Denis v Paříži. Stará se o několik webových projektů (například server eldar.cz), píše (zejména o technologiích a jejich společenských souvislostech), fotografuje, programuje. Natočil devět autorských filmů, na mnoha dalších se podílel jako kameraman, spoluautor, střihač, či dokonce herec. Na FAMU nakonec na chvíli zakotvil také jako pedagog – poslední 4 roky vedl na Katedře dokumentární tvorby dílnu prvního ročníku.

https://eldar.cz/kangaroo/

HANA GRODLOVÁ SOMMEROVÁ (nar. 1996 v jižních Čechách), žije v Přibyslavi a v Praze

Vystavené akvarely vznikly v průběhu loňského a předloňského roku jako klauzurní práce na AVU, kterou letos autorka absolvovala. Vrací se jimi do rodného kraje na jihu Čech, který následně propojuje se současným místem pobývání – Přibyslaví na Vysočině. Základem je téma vodní krajiny, které je zpracováno vodním způsobem – akvarelem, který je v posledních letech autorčinou nejoblíbenější technikou (vedle tuše na plátně), vnášející na papír lehké vrstvy barev prozářených světlem. Dotek s krajinou jižních Čech nebo Vysočiny není ale jen malířskou – vizuální vzpomínkou na konkrétní místa. Děje se i skrze matérii – obrazy vznikly štětci, které autorka vyrobila z orobince a jiných přírodnin nasbíraných v daných místech. Z orobince navíc vytvořila ruční papíry, na něž pak nanášela fragmenty míst, pečlivě navnímaných a zaznamenaných během skicování přímo v plenéru. Hanka tak rozvíjí svoje intenzivní propojení s krajinou, s prostředím, ve kterém se pohybuje, a dává vyniknout prchavým momentům, které my ostatní nemáme často šanci vůbec zachytit.

Lenka Sedláčková, kurátorka výstavy

——

VZDĚLÁNÍ:

2016–2022 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér malby I/ Roberta Šalanda a Lukáš Machalický

2021        Stáž v Ateliéru Textilu / Jitka Škopová, UMPRUM

2018            Stáž v Ateliéru grafiky I / Dalibor Smutný, AVU

2012–2016 Střední uměleckoprůmyslová škola   Jihlava-Helenín, obor Malba a ilustrace

SOLO VÝSTAVY – VÝBĚR:

2022 Artmat, 8osmička, Humpolec

2022 Každý den, dobrý den, Trigon, Praha

2022 O LESE, KZMP, Přibyslav

2022 Ostrost smyslů, s Karolínou Šulcovou, Galerie Toyen, Praha

2021 Doba trvanlivosti, skupinová výstava, Respirium HAMU, Praha

2021 Žižkovský plenér, skupinová výstava v rámci akce Zažít město jinak, Kino Areo a Galerie Toyen, Praha

2021 Letní plenér, skupinová výstava z plenéru v Přibyslavi, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava

2021 Letní plenér, skupinová výstava z plenéru v Přibyslavi, Galerie Janáček, Přibyslav

2021 Ven, dovnitř a ven, Kavárna Pod Lipami, Praha

AKCE, REALIZACE A SYMPOZIA – VÝBĚR:

2022, 2021, 2020 Organizace Letního plenéru v Přibyslavi se zahraničním hostem, spolupráce

s OGV a Galerií Janáček

2021 Organizace digitální galerie Vyšeart, představující studenty AVU, HAMU a UMPRUM, Vyšehrad

2019 Vydání autorské knihy O LESE v Nakladatelství AVU. Leporelo o 22 grafických listech linorytu, náklad pěti originálních kusů.

2019, 2018, 2017 Organizace Festivalu studentských filmů BIÁK na Gymnáziu Vítězslava

Nováka a v Muzeu fotografie a moderních obrazových medií v Jindřichově Hradci

2021 Symposium akvarelu ve Frantolech, Alšova Jihočeská galerie

2021 Symposium linorytu na Klenové, Galerie Klatovy / Klenová, Klenová

2020 Malířské symposium Červený Hrádek, Galerie Jirkov, Jirkov

Zastoupena ve sbírkách Alšovi Jihočeské Galerie a v Galerii Klatovy / Klenová.

MARTIN ZVĚŘINA (nar. 1989 v Kolíně), žije v Praze

Tahle série kreseb začala vznikat před dvěma roky, na začátku pandemie. Přestěhovali jsme se na půl roku z Prahy na vesnický statek, do míst, kde jsem vyrůstal. Hodně jsem se tehdy procházel po okolí. A taky jsem tam našel velkou starou roli papíru a pastely. Takže úplně přirozeně začaly vznikat tyhle pastelové kresby, nějakých tvarů z přírody, které mi utkvěly v hlavě při těch procházkách. Původně jsem si ani nemyslel, že to někdy vystavím. Potkali jsme se náhodou s Lenkou v Brně, asi před rokem,  seznámil nás Honza Kratochvíla. A v legendární hospodě U Hostimila jsme se domluvili, že to vystavíme. Takže to mělo další spontánní vývoj…

Martin Zvěřina

Martin je schopen využívat velkou škálu vyjadřovacích prostředků. Od malby přes fotografii, instalace a videa zase zpátky ke kresbě a malbě. A hudba je důležitá. V současné době údajně nejvíc, společně s potřebou přímého kontaktu s materiálem, úplně mimo počítačové světy. Proto ty návraty ke kresbě a malbě po delší době.  Ale ono je to celkem jedno, co si Martin zrovna zvolí za médium. Ve výsledku to jde všechno hezky dohromady. Jeho videa jsou plná sugestivních obrazů a v jeho organických kresbách slyšíme podmanivý ambient, prostor, kterým se dá procházet…

Lenka Sedláčková, kurátorka výstavy

Vzdělání:

2014 – Kuvataideakatemia, Finnish Academy of Fine Arts, Helsinki

2012 – 2016 AVU v Praze (ateliér malby Vladimíra Skrepla, Jiřího Kovandy a Jana Šerých)

2010 – 2012 FAVU VUT v Brně, ateliér intermédií (Václav Stratil, Filip Cenek)

SOLO VÝSTAVY – VÝBĚR:

2018 – Solo on flute, ambasáda České republiky v Helsinkách

2018 – Scifi Alibi, Galerie Favu, s Laurou Trenčanskou, Brno

2017 – Fan, Hunt Kastner gallery, s Annou Ročňovou, Praha

2017 – Freshly Squeezed, DUB, Pardubice

2015 – What are you afraid of, you know all of them anyway, Buňka, Ustí nad labem

2015 – Thawing Lake, etc. gallery, Praha

2015 – Delta , kulturní centrum CESTA, Tábor

2012 – Where is darkness isn’t shadow, galerie Umakart, Brno

2012 – 414, Anne Frank Memorial, s Kryštofem Ambrůzem, Brno

SKUPINOVÉ VÝSTAVY – VÝBĚR:

2020 – Snakes on skates, Berlínskej model, s Johanou Pošovou a Barborou Fastrovou, Praha

2019 – Fake Statue, Prototyp, s Johanou Pošovou a Barborou Fastrovou, Praha

2019 – Springtime mystification, Klub AVU, Praha

2017 – The Half-life, Hybernská 4, Praha

2017 – The focus of change, PALBA group, Berlínskej model, Praha

2017 – The Half-life, zámecká vila Valeč

2017 – Magdalena del Mar, PALBA group, CEROP Gallery, Kolín

2017 – Silver Wave, Oblastní galerie v Liberci

2017 – Permanence of flow, Horácká galerie v Jihlavě

2016 – Other Visions, PAF, Olomouc

REZIDENCE:

2016 – TLTRPreß, Berlín, Německo

2015 – Creart Salzamt, Linz, Rakousko

https://www.instagram.com/anicka_fiedlerova/

TOMÁŠ PLACHKÝ (nar. 1992), žije v Brně

V mé práci je podstatné vnímání a zpracování krajiny kolem nás. Zaobírám se otázkou, do jaké míry je věřený prostor nositelem paměti. Tuto paměť hledám v megalitických stavbách či obyčejných patnících nebo pomnících. Všechny tyto kameny se objevují v naší kulturní krajině a vztahuje se k nim nespočet příběhů jak pravdivých, tak smýšlených. Tyto pověsti jim zajištují důležitost a ochranu existence. Jejich okolí se stává tajemné a často je znovu objevujeme a přikládáme jim nové významy. V obrazech je pro mě zásadní práce s barvou. Hraji si s pigmenty, které si namíchávám a vytvářím tak pro mě ideální barvu. Tomáš Plachký

Radek Čák, pocházející z Adamova, vystavuje sérii maleb, jejichž základem je fotografická struktura, „nalezená“ autorem jako pozůstatek některé z výstav v Domě umění, kde Radek dlouhá léta pracuje jako šéf instalační čety. Rezidua fotografických obrazů ho inspirují k následné práci s barvou. Radek tak rozvíjí svůj dlouholetý zájem o recyklaci nejen cizí umělecké tvorby. Předmětem jeho zájmu se stávají nejrůznější nalezené materiály. Někdy jde pak proces proměny ještě dál a kruh se uzavírá recyklací vlastní tvorby – skrze vnější vlivy prostředí, do něhož Radek svoje díla umísťuje (co takhle nechat si třeba pokrýt obraz sněhem nebo zarůst trávou). Venkovní nebo běžné utilitární prostředí je pro autora prostě výzvou – řada jeho děl jakoby nejlépe patřila právě tam, nikoli do galerie nebo na stěny hospody – na větev stromu, do výklenku domu, mezi polštáře na gauči nebo nad sporák…

Lenka Sedláčková

Za finanční podpory statutárního města Brna.

Text autorky:

Když jsem začala vybírat věci na výstavu, vyndávala je z desek, řadila vedle sebe a do různých skupinek, přemýšlela jsem o názvu a o čem by to vlastně mělo být. Pořád se mi vybavovaly fotky z googlu, jak jsem si prohlížela interiér, abych si udělala nějakou představu prostoru pro výstavu. Byly tam i fotky jídel, dortíků, toustíků, kelímků s pivem. Když jsem tak probírala kresby a myslela na to jídlo a pití, najednou se mi to spojilo všechno dohromady. Začala jsem vybírat věci, které se k jídlu a pití tak nějak hodí nebo s ním souvisí. Moje hlavní téma krajiny nebo přírody je o propojení věcí a souvislostí, to, co v ní hledám nebo chci vidět, je příbuznost se mnou nebo s kterýmkoliv člověkem. Je to i o koloběhu, přijímání tekutin, potravy, energie. Látek potřebných k životu, o jejich přeměně i vylučování, prostě o spojení všeho se vším.

Jitka Chrištofová (narozena 3. 10. 1977 v Praze)

1998-2005 Akademie výtvarných umění, atelier grafiky II. Vladimíra Kokolii

1992-1996 Střední průmyslová škola keramická v Bechyni, výtvarné zpracování keramiky a porcelánu

ocenění: Grafika roku 2007, nominace v kategorii hlubotisk; čestné uznání na 5. mezinárodním trienále grafiky Praha 2007; Grafika roku 2005, čestné uznání v kategorii hlubotisk; 1. místo v soutěži Perspektivy pro grafiky do 30 let; Grafika roku 2000, cena starosty Prahy 1

samostatné výstavy (výběr):

2020 – Letní výstava, Baobab dílna, Tábor

2017 – LUCA, Galerie Tři, Nový Jimramov

2016 – Legendy Grafiky II, Galerie Havelka, Praha

2016 – Kresby a grafiky, Galerie Univerzity Pardubice

2015 – Chattam-šad, Galerie Otakara Kubína, Boskovice

2012 – Divočima, Galerie Tři, Nový Jimramov

společné výstavy (výběr):

2021- Bytost, Off Format, Brno

2021 – Na houby, Horácká galerie, Nové Město na Moravě

2018 – Matky hrdinky, Galerie UFFO, Trutnov

2018 – Legendy Gr 2, Novoměstská radnice, Praha 2

2018 – Jak lesy myslí, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava

2017 – HochTiefFlach, Hollabrunn, Rakousko

2012 – Out Of Reality, Roskilde, Dánsko

2010 – Není plotna jako plotna, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Alšova jihočeská galerie, České Budějovice,Galerie Františka Drtikola, Příbram

2000 – Výstava AVU, Peru, Lima

Jan Kratochvíla vystudoval Fakultu umění a designu v ateliéru Jiřího Kovandy, obor performance. Nicméně jeho východiskem je malba, bravurní, velkoformátová, kombinující realistickou malbu s abstraktními prvky a prostory, nebo také s objektem, asambláží.  Objekt a instalaci uplatňuje Honza i v další tvorbě, často společně s vlastním tělem. Pak už nemá daleko k procesuálnímu pojetí, které rozvíjí jistě i díky osobnosti Kláry, své dlouholeté přítelkyně, která vystudovala performance u Tomáše Rullera na FAVU v Brně.

Jeho tvorbě snad nikdy nechybí humor, často v jemné, delikátní podobě. Honza je pokoušen překračováním hranic intimity, vynáší na veřejnost cizí spodní prádlo, močení, nahotu, hledání vlastního pohlaví nebo spíš jeho záměnu, přebývání jednoho v druhém, partnerskou domácnost. Připomíná nám společenské konvence, které už nevnímáme, připomíná nám kus naší podstaty.

Poslední dobou Honza hlavně medituje. Napojuje se na ženskou bytost v sobě a prožívá lásku. Geometrie, zastupující negativní pól v jeho raných obrazech, se proměnila v pozitivní vesmírný princip, který ovládl Honzovy počítačové obrazy. Hledat a najít v nich můžete ledacos, včetně těch různých pohlaví. Autor o nich říká, že jsou „extraktem přítomného okamžiku“. Vznikají spontánním skládáním jednotlivých geometrických prvků a barev, takových, jaké daný okamžik přinese. Prezentujeme sérii okamžiků zhruba od konce roku 2019, žádný okamžik/grafika není vynechána, není tu žádná selekce. Honzou nahlédnutá přítomnost tak, jak byla. A už není. Nebo nevím.

Lenka Sedláčková

Honza pochází z Poděbrad, ale už řadu let žije se svou partnerkou Klarisou Kleinerovou v Brně. Společně vedou KON.DOM – konceptuální domácnost. Nejvíc z Honzových i společných prací můžete vidět na Honzově FB profilu.

https://www.facebook.com/jan.kratochvila.52

Za finanční podpory statutárního města Brna

Lucie Holoušová vystudovala grafický design na Fakultě výtvarných umění v Brně, pracuje jako grafička. Je jednou ze zakladatelek sítotiskové dílny Brno tiskne a je přesvědčená o tom, že je potřeba vrátit oboru zpět rukodělný a řemeslný přesah.

Na výstavě najdete její drobné perokresby, zrozené z introvertní potřeby  uzavřít se aspoň na chvíli do vlastního světa.

Pápěří drobných dějů poletuje ve vanutí času, pomalu mizí a zjevuje se v jiné podobě. V ostrovech z mysli černobílá surovost kreseb vytváří nové světy. Nakonec je to ale jen vlastní fantazie, která těmto světům dává smysl.

(text autorky)

Za finanční podpory statutárního města Brna.

Aleš Novák – Fragmenty skutečnosti
Výstava monotypů Aleše Nováka odkazujících na náhodné vrstvy reality, obvykle té
krajinné. Krajina je častým motivem Alešových maleb, kreseb či grafik, s přírodními
materiály někdy pracuje i při vytváření objektů. Jindy naopak používá průmyslově
vyrobené věci při hře na přírodu. Jeho neuvěřitelně široká, ale přitom stále kompaktní
tvorba stojí typicky na principu spontánnosti, náhody, okamžité imaginace.

Aleš Novák
Narozen 21. prosince 1979, Chomutov, žije a pracuje v Liberci a v Praze.
Od roku 2016 učí na Fakultě umění a architektury v Liberci jakožto pedagog
výtvarného ateliéru.
Vzdělání
2011 – 2014 UMPRUM, ateliér sochařství – Dominik Lang, Edith Jeřábková
2007 – 2011 UMPRUM, ateliér sochařství – prof. Kurt Gebauer
2012 – stáž na universitě Bezalel, Jerusalém
2009 – 2008 2 semestry stáž na AVU – at. malby II – Vladimír Skrepl
2000, 2001 2 semestry stáž na AVU – at. kresby – J.Svobodová, J. Petrbok
1998 – 2006 Fakulta architektury TU Liberec
1994 – 1998 Obchodní akademie v Jihlavě
Z posledních výstav:
2020 Vienna suburb of Brno (together with Anna Straková), LLLLLL gallery, Vienna
2019 Post-barokní folklór aneb jak zmarnivět funkcionalismus, galerie Pragovka –
Pop-up, Praha
2018 Zahrada, komunitní zahrada, Jeruzalém
2017 Deska představivosti, Deska gallery, Ústí nad Labem
2017 Za hranicí vědomí, galerie studio Bubec, Praha
http://alesnovak.blogspot.com/

Výstava maleb s motivy z domácích víkendů nebo cest k vodě malířky a ilustrátorky Petry Schwarzerové.

Text autorky:

Cesty i  necesty – v mých  malbách ilustrují momentky běžného dne, člověka a jeho okolí, jeho nejobyčejnější prožitky. Jsou to portréty situací, mohou vlastně znázorňovat kohokoliv. Hlavním motivem jsou obyčejnosti, které ale na mě působí nějakým způsobem komicky, svou všeobecností, kterou nás vlastně sbližují. Neposuzuji, neodsuzuji, ani nehaním, vše je v pořádku. Divák si může uvědomit, že zažíváme podobné věci, které už byli tisíckrát prožity. A má ho to pobavit, a taky potěšit. Předlohou mi bývají fotografie, z kterých obrazy skládám.

Petra Schwarzerová (nar. 1979) vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, kde zároveň navštěvovala výtvarné kurzy pořádané bechyňskou ZUŠ. Dříve se zabývala keramikou, ale v současnosti se  soustředí hlavně na malbu a ilustraci. Považuje se v malbě za samouka, momentálně však mívá konzultace s malířem Janem Spěváčkem.

Tři roky bydlela a tvořila ve francouzském Solaize. Dnes žije se svým manželem a třemi dětmi na Novém Hrádku v Orlických horách. Na mateřské je od roku 2004, u toho tvoří a podniká. Živí se jako ilustrátorka a malířka.

V její práci převládá figurální akrylová a olejová malba. Jako námět volí nejčastěji obyčejného člověka v každodenním životě a krajinu, která ho obklopuje. Má za sebou 14 výstav v České republice i ve Francii, mj. v galeriích v Brně, Milevsku, Novém Městě nad Metují, Provodově-Šonově, v Mediatheque de Solaize, Institute de Génomique v Lyonu nebo v Salonu v Ternay, kde získala první cenu v oboru malba.

V roce 2019 ilustrovala tři básnické sbírky z edice Ponava (Martin Černer: Bobky a borůvky, Milan Libiger: Italská dlažba, Radek Fridrich: Lektvary). Dále ilustrovala např. sbírku japonských pětiverší Na druhé straně hor (JUKO 2010) a antologii Setkání (EU Tribun 2009).

https://www.instagram.com/pepaschwarzerova/