Žaneta Vítová (accordion) & Pavel Zlámal (sax/clar)

Dvojice brněnských hudebníků a improvizátorů se při svých koncertech noří do společného naladění, do jemné, neuchopitelné úrovně živé hudební komunikace, do křehkého přediva tkaného v přímém přenosu, s citlivostí i naléhavostí zkušených hráčů a tvůrců. Žaneta Vítová je převážně akordeonistka, dále skladatelka, zpěvačka a lektorka zasahující do dvou hudebních oblastí a tím jsou klasická hudba a experimentální improvizovaná hudba. Základní instrumentálně technické dovednosti získala na Pražské konzervatoři odkud s různými odbočkami směřovala rovnou do praxe. Inspiraci nabyla z jazzového pole (Ježkova konzervatoř), z ateliéru performance – FAVU a také z dvouleté praxe v lesní mateřské školce, kde se zabývala podpoření a rozvíjení přirozené hudební dovednosti a kreativity. Působí v několika kapelách, v jazzovo-klasické fúzi s prvky volné improvizace – Dust in the Groove/Radima Hanouska. V triu CONTriology – akordeon, cimbál a zpěv – propojující lidové prvky s klasickými, uvádějící soudobé autory a autorské kompozice. Tvoří experimentální duo se zpěvačkou a hlasovou performankou Annou Matvia a příležitostně vystupuje s Pražským improvizačním orchestrem. Jako host se objevuje v Opeře Národního divadla Brno a v nezávislých operních souborech Opera Diversa a Hausopera. Pavel Zlámal Klarinetista, saxofonista, improvizátor/skladatel působící v Brně. Absolvent konzervatoře v Teplicích, magisterského i doktorského programu na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. V průběhu studií strávil dva roky na finské Sibelius Academy Helsinki. Mimo své vzdělání v hudbě klasické se ponejvíc orientuje na hudbu soudobou, experimentální a improvizační. Pracuje s širokou škálou hudebních praktik a tendencí – od jazzových, freejazzových, přes techniky soudobé hudby, po zvukově experimentální a volně improvizační. Povahu hudební improvizace pojímá a rozvíjí jako kompoziční nástroj, ale také jako prostředek objevování (a sebeobjevování) - sólově i v podobě kolektivní spolupráce. Důkladný klasický základ, ale i hluboké zaujetí v moderních, rozšířených a extrémních nástrojových technikách pak společně s improvizačně kompoziční kreativitou vytváří velmi specifickou podobu PZ jako hráče, interpreta, improvizátora a tvůrce.