Z šáší vnitřních pustých lesů občas vykoukne vlčí čumák, aby si čuchl ke sbírce ženské poezie a poté bloudil dny a noci ztracen, přemýšleje, jak těm ženám složit hold. Nenachází klid, dokud drápy nevyryje, dokud hrdlem nevyvyje do mlhy zprávu o setkání s těmi nádhernostmi, šílenostmi, hrůzami a krásami, které básnířky do svých poezijních světů zaklely…