Lukáš Hladík – Princezna v blátě

PRINCEZNA V BLÁTĚ (text autora) Toto sousloví mne napadlo na mé cestě Vietnamem jako stručná a poetická charakteristika tamní krajiny a kultury. Výstava ale nemá být pouze o Vietnamu, je o prožitcích reality takové jaká je v daný moment. Ideální právě pro vás. A o snaze tu prchavou skutečnost zachytit. Při běžném postupu jako je pořizování fotek na dovolené se člověk dívá do hledáčku, tak mezi sebe a objekt zájmu vkládá přístroj a spoléhá se, že vše zůstane uloženo v jeho digitální paměti. Ale co když SD kartu ztratí, marně bude vzpomínat na co zaostřoval fotoaparát či mobil. I když sice můžete ve virtuálním prostoru sociálních sítí vytvořit iluzi o své přítomnosti na idylickém místě, ovšem osobní prožitky rychle vyprchají. Zůstane jen pocit zadostiučinění a "lajky". Když však místo fotoaparátu k záznamu používáte skicák, probíhá tento proces sice pomaleji, o to však důkladněji, alespoň tedy co se osobní paměti týče. Než najdete místo, kde je hezký pohled a dá se tam pohodlně uvelebit a vybalit barvy či kreslící potřeby. Pak strávíte nějaký čas samotným kreslením a balením, tak okolní prostor vnímáte i v průběhu času. Tímto způsobem jsem třeba k jednomu klášteru, který jsem měl na dohled, přicházel dva dny. A během kreslení se člověku chtě nechtě objekt přímo vrývá do paměti a to včetně okolní atmosféry. Na místě kde turista s foťákem stráví pár vteřin se skicákem trávím půl hodiny nebo půl dne. A často mne během toho osloví zvědaví lidé, já si s nimi popovídám, ukážu jim skici a jsem obdařen jejich uznáním. Podobné zážitky jsem měl i díky cestování na kole. To prožíváte prostor kterým se pohybujete intenzivněji než třeba v autobuse a přivede vás to do mnohem zajímavějších situací. Zažil jsem například šamanský očistný rituál v Laoských horách, spal a snídal jsem v buddhistickém klášteře. Byl jsem pozván na slavnostní oběd ku příležitosti týdne mezinárodní družby v malé horské vesničce. Nebo mi místní poskytli azyl a večeři v rodinném prostředí, když venku pršelo. Díky jejich soucitu, otevřenosti a ochotě pomáhat druhým jsem mohl nahlédnout do jejich způsobu života, myšlení a do jejich hlubokých srdcí, které úcta k Buddhovi otevírá právě těm nejobyčejnějším lidem. To byl asi nejlepší suvenýr co jsem si dovezl. Také ne příliš důkladně plánovaný pohyb prostorem vás může přivést do situací, které se jaksi organizují samy, nejsou však beze smyslu, jsou poučné. Třeba zabloudit mimo turistické trasy, ztratit se v bizarní směsici chutí a vůní, smradu a třpytu nebo přijít o všechno důležité jako doklady, telefony, peníze a karty, i taková nouzová situace vás nakonec obohatí. Je to živá ilustrace karmy a připomíná mi heslo které jistě zná každý outdoorový nadšenec: Dobrodružství začíná tam, kde končí tvoje komfortní zóna. Lukáš Hladík *1983 1999-2000 - SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově (obor malba) 2000-2003 - SSUPŠ Zámeček Plzeň (obor malba) 2003-2009 - FaVU VUT, Ateliér Malířství II Martina Mainera https://www.facebook.com/lunas.hladin Výstava potrvá do 28. května 2018. Kurátor: Jan Karpíšek (kontaktujte v případě zájmu o koupi vystavených děl: 777176823)